PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Pro medicínu a zdravotnictví jsou relevantní definice kvality života, které korespondují s výkladem zdraví WHO, kdy zdraví není definováno pouze jako stav nepřítomnosti nemoci, ale jako stav úplné fyzické, psychické, a sociální pohody (Zdraví 2020). Kvalitou života je pak stav, který jedinec vnímá s ohledem k hodnotovým systémům a kulturním zvykům a tradicím, ve kterých žije, a to ve vztahu k jeho osobním cílům, očekáváním, zájmům a životnímu stylu. Dle současného pojetí WHO tedy není kvalita života součtem podmínek a zdravotního stavu, ale vypovídá o vlivu zdravotního stavu a podmínek na jedince. Objektivní stránku kvality života, kterou lze srovnat se životní úrovní a fyzickým zdravím a subjektivně vnímanou kvalitou života, vyústí ve stav očekávání, který je pro jedince určitou představou o optimálním (ideálním) životě. Kvalita života je ovlivněna omezeními, která člověk má ve svém životě. Každé onemocnění změní chování a prožívání současného stavu jedince. Ten své onemocnění subjektivně vnímá jako omezení, které mu neumožňuje žít plnohodnotný život. Kardiovaskulární onemocnění může člověka omezit v běžných denních činnostech, ale i ve volnočasových aktivitách a pracovní schopnosti, která může mít dopad i na jeho ekonomickou situaci. Kardiovaskulární onemocnění patří mezi chronická onemocnění. Požadavky na léčbu ve farmakologických i behaviorálních doporučeních jsou často pro pacienty obtěžující, zásadně mohou měnit běžný život a jeho kvalitu. Psychosociální dopady léčby vyvolávají různě intenzivní emoční reakce (Gillnerová, 2011).
Příspěvek se vztahuje k výzkumnému projektu číslo 15-31000A s názvem „Intervenční postupy v preventivní kardiologii“, který je realizován za finanční podpory AZV, hl. řešitelka prof. V. Tóthová, 2015-2018.