PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Východisko: Množství intervenčních studií prokázalo, že pacienti s manifestní vaskulární chorobou profitují z agresivnějšího dávkování statinů. Položili jsme si otázku, jaké dávkování statinů je v praxi obvyklé, nakolik je v praxi splňována doporučená cílová hodnota LDL cholesterolu a nakolik je dávka dále upravovaná v ambulanční péči po dimisi.

Metodika a Výsledky: Analyzováno bylo celkem 948 pacientů o průměrném věku 64.5 let (SD± 9.0) po akutním koronárním syndromu a/nebo koronárním revaskularizaci (české soubory studií EUROASPIRE III a IV). Přestože statinem bylo v letech 2012/13 léčeno více než 93% pacientů, maximální dávku (atorvastatin 80mg nebo ekvivalent) užívalo pouze 2.4% pacientů a oproti období 2006/07 se zvýšila pouze preskribce středně-dávkovaného statinu (atorvastatin 40mg). Od 2006/07 sice došlo k mírnému zlepšení adherence k cílové hodnotě < 2.5 mmol/L (z 54% na 65%), nicméně aktuálně platnou cílovou hodnota < 1.8 mmol/L dosahovala stále jen méně než čtvrtina pacientů. K up-titraci dávky statinu předepsané při dimisi po akutním koronárním syndromu či revaskularizaci došlo jen pouze u 24% pacientů.

Závěr: Přestože převážná většina pacientů s manifestní ICHS je léčena statinem, užívané dávkování a zejména adherence k cílové hodnot LDL v praxi stále neodpovídá současným doporučeným terapeutickým standardů. Předběžná data z právě probíhající studie EUROASPIRE V ale naznačují, že v posledním období se situace přece jenom již zlepšuje.