VIEW AN ABSTRACT

Cíl: Hodnoceným klinickým endpointem byla absence recidiv fibrilace síní (FS) / síňové tachykardie (AT) po jedné katetrové ablaci paroxysmální FS (PFS) podle procedurálního endpointu prvního výkonu.
Metodika: Ablace PFS byla provedena 946 pacientů (3 pacienti nezahrnuti do analýzy) (32% žen, 57±10 let). Při první ablaci bylo na rozhodnutí 4 angažovaných operatérů, zda se budou snažit prokázat neinducibilitu arytmie na konci výkonu po prosté izolaci plicních žil (PŽI) při SR nebo po terminaci FS do SR při PŽI nebo po terminaci FS do SR ablací mimo PŽ po předchozím dokončení PŽI (stimulace síní, isoprenalin, adenosin jednotlivě / v kombinacích).
Výsledky: Na konci sledování 69±42 měsíců po provedení 1287 výkonů mělo klinicky stabilní SR 85% pacientů (71% bez antiarytmik). Bez recidivy vs. s recidivou po jednom výkonu bylo ve skupině s prokázanou neinducibilitou (n=303) 71 vs. 29% pacientů. (p<0.00001), ve skupině bez testované/prokázané neinducibility (n=537) 51 vs. 49% pacientů (p=0,75) a ve skupině s neterminovanou běžící FS (n=103) 31 vs. 69% pacientů (p=0,001). (Tabulka).
Závěr: Neinducibilita arytmie při první ablaci paroxysmální FS je spojena s nižším výskytem recidiv arytmie bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost FS v průběhu výkonu. Neukončení běžící FS/AT bylo spojeno s nejhorším výsledkem ablace.