PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Srdeční zástava vedoucí k hypoxicko-ischemickému cerebrálnímu poškození způsobuje změny ve fyzickém a psychosociálním fungování pacienta ve smyslu kognitivního deficitu, úzkostných a depresivních projevů. Tyto poruchy lze sledovat ve výkonových charakteristikách (snížená kognitivní výkonnost), v emotivní stránce pacienta (zvýšená úzkostnost a depresivita) a na behaviorální úrovni (změněné projevy chování) detekované pacientovým blízkým okolím. Průzkumného šetření se účastnilo 89 probandů (63 pacientů po srdeční zástavě a 26 zdravých jedinců). Pacientům byly administrovány testy: National Adult Reading Test (NART), Montrealský kognitivní test (MoCA), Beckův inventář depresivity (BDI-II), Dotazník úzkosti (STAI X-1) a úzkostnosti (STAI X-2) a Škála sociálních faktorů krize středního věku (ŠKSV). Průměrná doba od srdeční zástavy v klinickém souboru byla 1048,69 dní. Pacienti a kontrolní subjekty se od kontrolních osob významně nelišili v kognitivní výkonnosti, psychomotorickém tempu, depresivních, ani úzkostných projevech (hodnota P pro rozdílovou statistiku v MoCA=0,368, v BDI-II=0,115, ve STAI X-1=0,166, ve STAI X-2=0,576). Pacienti s implantovaným defibrilátorem vykazovali ve srovnání s pacienty bez defibrilátoru vyšší aktuální úzkost (hodnota P pro rozdílovu statistiku ve STAI X-1=0,052) a dlouhodobou úzkostnost (hodnota P pro rozdílovou statistiku ve STAI X-2=0,012). Byla detekována významná korelace mezi úzkostností a depresivitou pacientů po srdeční zástavě (hodnota P pro korelační analýzu vzájemného vztahu BDI-II a STAI X-1=0,001 a vztahu BDI-II a STAI X-2=0,004). Pacienti po srdeční zástavě se v této studii nelišili od kontrolního souboru zdravých osob v kognitivní výkonnosti a míře depresivních a úzkostných projevů. Trendy ve statistické analýze nás vedly k iniciaci dalšího výzkumu na rozsáhlejším vzorku pacientů po srdeční zástavě.