Úvod: Hluboká žilní trombóza s embolií do plicnice (VTE) je třetí nejčastější chorobou kardiovaskulárního systému. Po zavedení multidetektorové CT plicní angiografie (MDCTPA) se incidence embolie do plicnice (EP) zvýšila (lepší detekce subsegmentárních embolů), případová úmrtnost se snížila a celková mortalita se nezměnila. Otázkou tedy zůstává, zda je nutné všechny pacienty s izolovanou subsegmentární embolií do plicnice (SSEP) léčit.
Metoda: MDCTPA umožňuje zobrazení se submilimetrovým polohovým rozlišením, tedy lepší zobrazení periferních tepen. Embolus je detekován jako defekt v náplni cévy kontrastní látkou. Plicní scintigrafie detekuje distribuci kapilární a prekapilární embolizace částic denaturovaného albuminu, její polohové rozlišení je o řád horší a je navíc sníženo dýcháním pacienta během snímání. EP je detekovaná jak výpadek v distribuci částic.
Výsledky: Po zavedení MDCTPA do klinické praxe se zvyšuje detekce SSEP o 5,4 % ročně, nyní je udávaná až u 24 % vyšetřených pacientů, variabilita mezi hodnotiteli je velká (kapa = 0,38). Nárůst je závislý na počtu řad detektorů (čím více řad, tím vyšší detekce). Planární ventilačně perfuzní scintigrafie (V/Q) s nízkou pravděpodobností EP měla na plicní angiografii detekovanou SSEP v 17 %. Riziko opakování VTE u pacientů s nízkou nebo střední pravděpodobností EP na scintigrafii se udává 0,5 %, u pacientů s prokázanou SSEP na MDCTPA je také nízké. Riziko závažného krvácení u pacientů se SSEP léčených antikoagulací se udává 5,3 %.
Závěr: MDCTPA má pro SSEP zřejmě příliš vysokou senzitivitu, scintigrafie zřejmě lépe charakterizuje klinický význam. Léčba SSEP je kontroverzní. Je třeba zvážit stav pacienta, příčinu, riziko opakované VTE a riziko antikoagulační léčby.
česky
