VÝZNAM KLIDOVÉ A ZÁTĚŽÍ-INDUKOVANÉ HYPERTENZE LEVÉ SÍNĚ U PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ. | XXIV. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Cíl: Studie hodnotila klinický význam klidové a zátěží-indukované hypertenze levé síně (HLS) u pacientů podstupujících katetrizační ablaci pro nevalvulární fibrilaci síní (FS) s ejekční frakcí levé komory (EF LK) > 40%.

Metodika: Studovali jsme 240 pacientů (věk: 60±10 let; muži: 67%; paroxysmální FS: 62%; EF LK 57±5%). Měření středního tlaku v LS transseptálním přístupem bylo provedeno v klidu a při 3-minutové izometrické zátěži handgripem. Pacienti byli podrobně vyšetřeni echokardiograficky a elektroanatomicky. Byla hodnocena kvalita života (SF-36) a sledovány rekurence FS.

Výsledky: Klidová a zátěží-indukovaná HLS (≥15 mmHg) byla zjištěna u 15% a 34% pacientů. Vznik HLS při zátěži nebyl dominantně podmíněn vzestupem systémového krevního tlaku nebo srdeční frekvence. Nezávislými prediktory HLS byly diastolická dysfunkce LK, systémová hypertenze, obezita, vyšší věk a perzistentní FS. Dalšími asociovanými faktory byly dilatace LS, zhoršená mechanická funkce LS, snížená voltáž LS, hypertenze v plicnici, dilatované pravostranné srdeční oddíly, horší funkce pravé komory a snížená fyzická komponenta kvality života. V průběhu sledování (16±6 měsíců) po ablaci došlo k rekurenci FS u 45% pacientů. HLS rekurenci FS nezávisle predikovala (HR 1.7, 95% CI 1.1-2.6). Všechny výše uvedené relace mezi HLS a strukturálními, funkčními a klinickými ukazateli byly srovnatelné pro klidovou a zátěží-indukovanou HLS.

Závěr: Nejen klidová, ale i intermitentní (zátěží-indukovaná) HLS se podílí na strukturálním a funkčním postižení levo- i pravostranných srdečních oddílů a je nezávisle asociována se zvýšeným rizikem rekurence FS po katetrizační ablaci.

VÝZNAM KLIDOVÉ A ZÁTĚŽÍ-INDUKOVANÉ HYPERTENZE LEVÉ SÍNĚ U PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ. Tématický okruh: Poruchy rytmu, kardiostimulace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 195
Přihlášeno do: Soutěž mladých kardiologů


Šramko M.¹, Wichterle D.¹, Melenovský V.¹, Clemens M.¹, Fukunaga M.¹, Peichl P.¹, Čihák R.¹, Aldhoon B.¹, Kautzner J.² ¹ Klinika kardiologie, IKEM, Praha, ² IKEM, Praha
Cíl: Studie hodnotila klinický význam klidové a zátěží-indukované hypertenze levé síně (HLS) u pacientů podstupujících katetrizační ablaci pro nevalvulární fibrilaci síní (FS) s ejekční frakcí levé komory (EF LK) > 40%. Metodika: Studovali jsme 240 pacientů (věk: 60±10 let; muži: 67%; paroxysmální FS: 62%; EF LK 57±5%). Měření středního tlaku v LS transseptálním přístupem bylo provedeno v klidu a při 3-minutové izometrické zátěži handgripem. Pacienti byli podrobně vyšetřeni echokardiograficky a elektroanatomicky. Byla hodnocena kvalita života (SF-36) a sledovány rekurence FS. Výsledky: Klidová a zátěží-indukovaná HLS (≥15 mmHg) byla zjištěna u 15% a 34% pacientů. Vznik HLS při zátěži nebyl dominantně podmíněn vzestupem systémového krevního tlaku nebo srdeční frekvence. Nezávislými prediktory HLS byly diastolická dysfunkce LK, systémová hypertenze, obezita, vyšší věk a perzistentní FS. Dalšími asociovanými faktory byly dilatace LS, zhoršená mechanická funkce LS, snížená voltáž LS, hypertenze v plicnici, dilatované pravostranné srdeční oddíly, horší funkce pravé komory a snížená fyzická komponenta kvality života. V průběhu sledování (16±6 měsíců) po ablaci došlo k rekurenci FS u 45% pacientů. HLS rekurenci FS nezávisle predikovala (HR 1.7, 95% CI 1.1-2.6). Všechny výše uvedené relace mezi HLS a strukturálními, funkčními a klinickými ukazateli byly srovnatelné pro klidovou a zátěží-indukovanou HLS. Závěr: Nejen klidová, ale i intermitentní (zátěží-indukovaná) HLS se podílí na strukturálním a funkčním postižení levo- i pravostranných srdečních oddílů a je nezávisle asociována se zvýšeným rizikem rekurence FS po katetrizační ablaci.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA