STŘEDNĚDOBÁ STABILITA EPIKARDIÁLNÍCH LEVOKOMOROVÝCH ELEKTROD PRO SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBU | XXIV. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod

Srdeční resynchronizační léčba (SRL) je v současné době považovaná za efektivní a bezpečnou léčebnou metodu u pacientů s pokročilým srdečním selháním. V případě selhání endovazálního zavedení levokomorové (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgická (KCH) implantace.

Cíle

Cílem práce bylo zhodnotit elektrické parametry KCH implantovaných LK elektrod a srovnat je s transvenózně implantovanými elektrodami, identifikovat příčiny selhání endovazální implantace, srovnat klinický a echokardiografický resynchronizační efekt a porovnat bezpečnost obou přístupů.

Metody a výsledky

Studie byla koncipována jako případ-kontrola. V každé skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrného věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Stim. práh byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propuštění a při tříleté kontrole. Při jednoměsíční kontrole byl práh signifikantně vyšší v epi skupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvouleté kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve všech časových okamžicích signifikantně vyšší. Celková procedurální úspěšnost endovazální implantace činila 94,6 %. Klin. odpověď na SRL byla zaznamenána u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný nárůst ejekční frakce LK v absolutních hodnotách byl v obou skupinách srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenána signifikantně vyšší jedno- i tříletá mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001).

Závěr

Ve střednědobém sledování jsou epikardiální elektrody schopné účinné LK stimulace. Energetická náročnost epikardiální LK stimulace je vyšší. Resynchronizační efekt je u pacientů s epikardiální a endokardiální LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardiální LK elektrodou se zdá být významně vyšší.

STŘEDNĚDOBÁ STABILITA EPIKARDIÁLNÍCH LEVOKOMOROVÝCH ELEKTROD PRO SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBU Tématický okruh: Kardiostimulátory
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 190


Fedorco M.¹, Bulava A.², Šantavý P.³, Lonský V.⁴, Mokráček A.⁵, Dušek L.⁶, Táborský M.⁷ ¹ 1. interní kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, ² Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice a.s., České Budějovice, ³ Kardiochirurgická Klinika, FN Olomouc, Olomouc, ⁴ Kardiochirurgická klinika, FN Olomouc, Olomouc, ⁵ Kardiochirurgické oddělení, Nemocnice České Budějovice, České Budějovice, ⁶ Institut biostatistiky a analýz, Masarykova univerzita v Brně, Brno, ⁷ I. interní klinika - kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc
Úvod Srdeční resynchronizační léčba (SRL) je v současné době považovaná za efektivní a bezpečnou léčebnou metodu u pacientů s pokročilým srdečním selháním. V případě selhání endovazálního zavedení levokomorové (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgická (KCH) implantace. Cíle Cílem práce bylo zhodnotit elektrické parametry KCH implantovaných LK elektrod a srovnat je s transvenózně implantovanými elektrodami, identifikovat příčiny selhání endovazální implantace, srovnat klinický a echokardiografický resynchronizační efekt a porovnat bezpečnost obou přístupů. Metody a výsledky Studie byla koncipována jako případ-kontrola. V každé skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrného věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Stim. práh byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propuštění a při tříleté kontrole. Při jednoměsíční kontrole byl práh signifikantně vyšší v epi skupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvouleté kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve všech časových okamžicích signifikantně vyšší. Celková procedurální úspěšnost endovazální implantace činila 94,6 %. Klin. odpověď na SRL byla zaznamenána u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný nárůst ejekční frakce LK v absolutních hodnotách byl v obou skupinách srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenána signifikantně vyšší jedno- i tříletá mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001). Závěr Ve střednědobém sledování jsou epikardiální elektrody schopné účinné LK stimulace. Energetická náročnost epikardiální LK stimulace je vyšší. Resynchronizační efekt je u pacientů s epikardiální a endokardiální LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardiální LK elektrodou se zdá být významně vyšší.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA