DISLOKACE STIMULAČNÍCH A DEFIBRILAČNÍCH ELEKTROD – DEFINICE, PŘÍČINY, KLASIFIKACE A OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VÝSKYTU | XXIV. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Dislokace je definována jako změna pozice elektrody bez ohledu na její funkci. Klinicky relevantní jsou pouze dislokace způsobující nefunkčnost stimulačního či defibrilačního systému. Je to relativně málo častá, ale potencionálně závažná komplikace. Dislokace síňových elektrod se udávaná 2-3 %, u pravokomorových 1-2 %, 1 roční incidence dislokace levokomorových 5,4 %. Rizikové faktory dislokace jsou: věk, ženské pohlaví, fibrilace síní, neischemická kardiopatie, těžké srdeční selhání a BMI.
Toto sdělení se zabývá typy dislokací, příčinami jejich vzniku, klinickými projevy, diagnostikou a prevencí dislokace elektrod.

DISLOKACE STIMULAČNÍCH A DEFIBRILAČNÍCH ELEKTROD – DEFINICE, PŘÍČINY, KLASIFIKACE A OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VÝSKYTU Tématický okruh: Kardiostimulátory
Typ: Ústní sdělení - technik , Číslo v programu: 407


Bradáč P.¹, Fedorco M.¹ ¹ I. interní klinika - kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc
Dislokace je definována jako změna pozice elektrody bez ohledu na její funkci. Klinicky relevantní jsou pouze dislokace způsobující nefunkčnost stimulačního či defibrilačního systému. Je to relativně málo častá, ale potencionálně závažná komplikace. Dislokace síňových elektrod se udávaná 2-3 %, u pravokomorových 1-2 %, 1 roční incidence dislokace levokomorových 5,4 %. Rizikové faktory dislokace jsou: věk, ženské pohlaví, fibrilace síní, neischemická kardiopatie, těžké srdeční selhání a BMI. Toto sdělení se zabývá typy dislokací, příčinami jejich vzniku, klinickými projevy, diagnostikou a prevencí dislokace elektrod.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA