PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

AKUTNÍ "KORONÁRNÍ SYNDROM" BEZ PRŮKAZU OBSTRUKTIVNÍ ATEROSKLEROSY - ROLE MAGNETICKÉ REZONANCE.
Tématický okruh: Choroby myokardu a perikardu
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 585

Borová  J.1, Pleva M.2

1 Kardiologie, Nemocnice Agel Třinec-Podlesí, Třinec, 2 Vítkovická nemocnice a.s., Ostrava; Nemocnice Podlesí a.s.,


Úvod: Prezentujeme případ muže po proběhlém STEMI přední stěny LK, který byl na našem pracovišti rehospitalizován pro recidivu bolestí na hrudi s pozitivitou troponinu. I přes obdobný klinický průběh se tentokrát nejednalo o akutní koronární syndrom. Vyšetření srdce MR prokázalo akutní myokarditidu.

Charakteristika: 36- letý pacient byl u nás hospitalizován pro STEMI přední stěny, koronarograficky se jednalo o uzávěr RIA, který byl řešen direktní PCI. 14 měsíců poté byl pacient opětovně referován na naše pracoviště pro recidivu bolestí na hrudi s pozitivitou troponinu a ekg změnami. V první době byla indikovaná reSKG, kde byl zjištěn optimální výsledek předešlé intervence na RIA, bez průkazu obstruktivní koronární aterosklerosy. V rámci další diferenciální diagnostiky bylo indikované CMRI. Kromě průkazu subendokardiální jizvy po proběhlém IM v minulosti, byly současně patrné fokální ložiska pozdního sycení neischemické et. lokalizované intramurálně a subepikardiálně v spodní a boční stěně a v bazi přední stěny LK s průkazem edému v T2W obrazech. Nález odpovídal akutní myokarditidě.

Diskuze: 10-15 % pacientů s AKS bez ST elevací nemá evidenci obstruktivní koronární aterosklerosy a představuje diagnostické dilema. Nejčastěji se jedná o akutní myokarditidu, akutní IM, či jiné kardiomyopatie (Tako-Tsubo, sarkoidosa..). CMRI s použitím pozdního sycení umožňuje odlišení ischemické a neischemické etiologie kardiálního onemocnění a představuje užitečný nástroj další diagnostiky, terapeutické strategie a částečně i rizikové stratifikace této skupiny pacientů, neboť negativní MR nález je spojen s dobrou prognózou. Pro hodnocení etiologie pozdního sycení je nejdůležitější jeho lokalizace, kdy ischémie vždy postihuje subendokardiální oblast a případně se propaguje transmurálně, narozdíl od neischemického postižení, které je intramurální nebo subepikardiální.