1 Kardiologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati, a.s., Zlín
Úvod: Ve studiích z poslední doby byl uváděn výskyt krátkodobých a dlouhodobých komplikací kardiostimulační léčby 12,4, respektive 9,2 %. Většina komplikací po implantaci KS vzniká během hospitalizace a do šesti měsíců od implantace. Autoři prezentují případ, kdy se těchto komplikací vyskytlo hned několik.
Kazuistika: V červenci 2010 byl 70-ti leté ženě implantován jednodutinový KS (AAIR) pro sick sinus syndrom. Výkon komplikován rozvojem pneumotoraxu a vyžádal si nutnost hrudní drenáže. Pro následné symptomatické paroxysmy fibrilace síní nasazena antiarytmika. Tato léčba však provázena symptomatickou AV blokádou II.stupně a byl indikován upgrade na dvoudutinový KS (4/2011). Po dobu následných 3 let nemocná bez potíží. V únoru 2014 úspěšně resuscitována pro fibrilaci komor. Příčina maligní arytmie nebyla jednoznačně objasněna. Ze sekundárně preventivní indikace rozhodnuto o implantaci ICD. Technicky obtížná implantace ICD (omezená průchodnost v.subclavia l.sin.) komplikována rozvojem pneumotoraxu s hemotoraxem. Při pravidelné kontrole (11/2014) patrná prominence elektrod nad defibrilátorem. Pro hrozící dekubitus nad elektrodami provedena plastika kapsy, defibrilátor i elektrody umístěny subpektorálně. V únoru 2015 nemocná přichází pro zarudnutí nad kapsou ICD. Hodnoceno jako pomalá infekce kapsy defibrilátoru, indikována k transvenózní extrakci celého stimulačního systému. Extrakce proběhla bez komplikací a nemocná s odstupem hospitalizována k reimplantaci nového ICD. Nový stimulační systém implantován z kontralaterální strany. I tato implantace však byla komplikována rozvojem pneumotoraxu s nutností hrudní drenáže.
Závěr: Kardiostimulace jsou spojeny s významným výskytem komplikací. Predikovat jejich rozvoj není leckdy jednoduché. Obecně však lze říci, že náchylnější jsou nemocní staršího věku, osoby fragilní, a rizikovější jsou ženy.
