PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod. Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) ve venoarteriální konfiguraci se stále častěji používá u nemocných těžkým, rychle progredujícím a na standardní léčbu refrakterním kardiogenním šokem nebo u srdeční zástavy, když se nedaří obnovit krevní oběh s pomocí standardních resuscitačních postupů. Literární údaje o dlouhodobé prognóze těchto pacientů jsou však velmi omezené.

Metody. Analyzovali jsme soubor pacientů, léčených na našem pracovišti systémem ECMO pro refrakterní kardiogenní šok nebo refrakterní srdeční zástavu v letech 2009 až 2014. S dlouhodobě přežívajícími jsme vyplnili jednoduchý dotazník, zaměřený na kvalitu života.

Výsledky. Soubor tvořilo 40 nemocných, u 26 byl indikací k zavedení ECMO refrakterní kardiogenní šok, ve 14 případech byl systém zaváděn za probíhající resuscitace u refrakterní srdeční zástavy. Hospitalizační mortalita byla 45%, více než 12 měsíců přežilo 9 nemocných (22,5%). 6 dlouhodobě přežívajících pacientů bylo ochotno vyplnit dotazník, z nich 4 hodnotí kvalitu svého života jako velmi dobrou, 1 jako dobrou, 1 jako špatnou.

Závěr. U refrakterního kardiogenního šoku nebo refrakterní srdeční zástavy je zavedení systému ECMO zpravidla poslední možností na záchranu života. Přesto, že se jedná o velmi nemocné pacienty, jejichž predikovaná mortalita se blíží 100%, lze tímto postupem dosáhnout u podstatné části z nich dlouhodobého přežití s dobrou kvalitou života.