PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Struktura a funkce levé síně (LS) je abnormální u většiny pacientů s chronickým srdečním selháním (HF); můžou však být významné rozdíly ve vlastnostech LS mezi pacienty s se sníženou (HFrEF) a zachovanou ejekční frakcí levé komory (HFpEF)

Metody a výsledky: 198 HF pacientů (51% HFpEF, NYHA 3.1±0.7) a 40 kontrol (Con) bez HF podstoupilo na Mayo Clinic (Rochester, MN, USA) pravostrannou katetrizaci, echokardiografii a dlouhodobé sledování. Ve srovnání s kontrolami, HF pacienti měli větší a více dysfunkční LS. Při identických hodnotách středního tlaku v LS (20 vs 20 mmHg, p=0.9), měli HFrEF pacienti větší maximální, diastatický a minimální objem LS (LAVI 50 vs 41 ml.m-2 p<0.001), zatímco HFpEF pacienti měli vyšší maximální, nižší minimální tlak v LS a vyšší tuhost LS (stiffness, 0.79 vs 0.48 mmHg.ml-1, p<0.001), vyšší pulzatilitu LS (19 vs 13 mmHg, p<0.001) a vyšší výkyvy napětí stěny (wall stress) LS. I přes menší objem, lepší kontraktilitu a méně mitrální regurgitace, měli HFpEF pacienti vyšší výskyt fibrilace síní (42 vs 26%, p=0.02). U obou typů HF, dysfunkce LS korelovala se zvýšenou plicní vaskulární rezistencí a dysfunkcí pravé komory. Při dlouhodobém sledování (medián 350 dní), 31 HFpEF and 28 HFrEF pacientů zemřelo. Zachovalá funkce LS (total LA EF) byla spojena s nižší mortalitou u HFpEF (HR 0.43, 95% CI 0.2-0.9, p<0.05), ale nikoliv u HFrEF.

Závěry: HFrEF je charakterizováno výraznější exccentrickou remodelací LS, zatímco HFpEF je spojeno s vyšší tuhostí LS, což může přispívat k arytmogenezi a vyššímu výskytu fibrilace síní. U obou typů srdečního selhání je dysfunkce LS spojena se změnami v plicních cévách a vyšším afterloadem pravé komory. Dysfunkce LS u HF je take asociována se zvýšenou mortalitou, zvláště u HFpEF; ovlivnění funkce LS tedy může představovat terapeutický cíl léčby srdečního selhání.