VIROVÁ PŘÍTOMNOST V DÁRCOVSKÉM SRDCI, JEJÍ VÝVOJ V ČASNÉM OBDOBÍ PO TRANSPLANTACI A VÝSKYT REJEKCÍ | XXIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Background:Výskyt některých virů v myokardu "zdravých srdcí" je relativně vysoký. Údajů o virové přítomnosti v dárcovských srdcích je jen málo, stejně tak není přesvědčivě prokázáno, jaký vliv na jejich chování má imunosupresivní léčba a jaký vliv má nález virů v myokardu štěpu na výskyt rejekcí.
Cíl práce: vyhodnocení virové přítomnosti v dárcovských srdcích, vývoje virové nálože a jejich vztahu k výskytu rejekcí v 6-měsíčním sledování u nemocných po OTS.
Soubor a metodika: 33 nemocných po OTS, odběr vzorků myokardu z dárcovského srdce v průběhu OTS, bioptická kontrola v odstupu 6měsíců. Byla hodnocena virová přítomnost a virové nálože metodou kvantitativní PCR a byl sledován výskyt rejekcí v tomto období.
Výsledky: Vstupně byl u 19 nemocných přítomen PVB19 (58%), u 4 HHV6 (12%), duální infekce ve 4 případech (12%), 1x CMV (3%). U 5 pacientů (15%) nebyl virus prokázán. Průměrná virová nálož PVB19 v době OTS byla 149 ± 329 GE/ug nukleové kyseliny, u HHV6 1 ± 3 GE/ug. Po 6 měsících poklesl u PVB19 na 3 ± 9 GE/ug a u HHV6 na 0 kopií. U 14 pacientů s rejekcí (IB a více) byla vstupní virová nálož PVB19 147 ± 256 GE/ug, ve skupině bez rejekce (19 pacientů) 122 ± 233 GE/ug (rozdíl p= 0,85). U nemocných se vstupní pozitivitou HHV6 nebyla zachycena významnější rejekce.
Závěr: Podle našich pilotních dat nevede imunosupresivní léčba ke zvýšení virové přítomnosti v myokardu. Výskyt rejekcí byl celkově nízký, vliv virové přítomnosti a virové nálože PVB19 či HHV6 na výskyt rejekcí nebyl významný.

Práce byla podpořena grantovým projektem IGA ČR č. NT 14087 a projektem v rámci specifického výzkumu MUNI/A/1443/2014.

VIROVÁ PŘÍTOMNOST V DÁRCOVSKÉM SRDCI, JEJÍ VÝVOJ V ČASNÉM OBDOBÍ PO TRANSPLANTACI A VÝSKYT REJEKCÍ Tématický okruh: Transplantace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 490


Ozábalová E.¹, Krejčí J.¹, Hude P.¹, Godava J.¹, Freiberger T.², Němcová E.², Bedáňová H.², Němec P.², Špinarová L.¹ ¹ I IKAK, FNUSA, Brno, ² CKTCH, Brno
Background:Výskyt některých virů v myokardu "zdravých srdcí" je relativně vysoký. Údajů o virové přítomnosti v dárcovských srdcích je jen málo, stejně tak není přesvědčivě prokázáno, jaký vliv na jejich chování má imunosupresivní léčba a jaký vliv má nález virů v myokardu štěpu na výskyt rejekcí. Cíl práce: vyhodnocení virové přítomnosti v dárcovských srdcích, vývoje virové nálože a jejich vztahu k výskytu rejekcí v 6-měsíčním sledování u nemocných po OTS. Soubor a metodika: 33 nemocných po OTS, odběr vzorků myokardu z dárcovského srdce v průběhu OTS, bioptická kontrola v odstupu 6měsíců. Byla hodnocena virová přítomnost a virové nálože metodou kvantitativní PCR a byl sledován výskyt rejekcí v tomto období. Výsledky: Vstupně byl u 19 nemocných přítomen PVB19 (58%), u 4 HHV6 (12%), duální infekce ve 4 případech (12%), 1x CMV (3%). U 5 pacientů (15%) nebyl virus prokázán. Průměrná virová nálož PVB19 v době OTS byla 149 ± 329 GE/ug nukleové kyseliny, u HHV6 1 ± 3 GE/ug. Po 6 měsících poklesl u PVB19 na 3 ± 9 GE/ug a u HHV6 na 0 kopií. U 14 pacientů s rejekcí (IB a více) byla vstupní virová nálož PVB19 147 ± 256 GE/ug, ve skupině bez rejekce (19 pacientů) 122 ± 233 GE/ug (rozdíl p= 0,85). U nemocných se vstupní pozitivitou HHV6 nebyla zachycena významnější rejekce. Závěr: Podle našich pilotních dat nevede imunosupresivní léčba ke zvýšení virové přítomnosti v myokardu. Výskyt rejekcí byl celkově nízký, vliv virové přítomnosti a virové nálože PVB19 či HHV6 na výskyt rejekcí nebyl významný. Práce byla podpořena grantovým projektem IGA ČR č. NT 14087 a projektem v rámci specifického výzkumu MUNI/A/1443/2014.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA