PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: U pacientů s implatabilním kardiovertrem defibrilátorem (ICD) nebo

trvalým kardiostimulátorem (KS), kteří mají diagnostikované nádorové

onemocnění je indikována chemoterapie či aktinoterapie. Při této léčbě může

docházet k interakci s kardiostimulačním systémem. Kardiolog ve spolupráci s

 onkologem je nucen řešit otázku, za jakých podmínek může pacient

 podstoupit onkologickou léčbu.

Soubor a metodika:  k aktinoterapii se používá radioaktivní kobalt, lineární akcelerátor, betatron. Faktory, které určují vliv radioterapie na implantát jsou rozmanité. Může docházet ke změně statusu přístroje, změnám na výstupní amplitudě či inhibici stimulace, k inhibici antitachykardické stimulace (ATP),nedodání výboje. Může docházet k neadekvátním výbojům či ke kompletní ztrátě funkce přístroje. Chemoterapie může ovlivnit stimulační práh. V našem souboru 6 žen (věk 45-75 let) a 4 mužů (věk 55-78)  se jednalo o nádorové onemocnění prsu, u mužů o nádorové onemocnění prostaty, plic, mediastina a prsu. U třech pacientů jsme stimulační soustavu implantovali na kontralaterální stranu, u pacientů s ICD jsme doporučili přiložení magnetu po dobu záření nad přístroj a monitoraci. U pacientů s KS jsme přístroj nastavili do fixního režimu.

Klinická doporučení: opatření pro bezpečnost pacienta nelze jednoznačně definovat vzhledem k odlišnostem pacientské dg., tak i variabilitě přístrojů. U dependentních pacientů volíme monitoraci rytmu v průběhu celého procesu, volíme fixní režim KS, vypnutí sensoru, vypnutí antitachykardických funkcí nebo umístění magnetu nad přístroj. V případě nutnosti repozice přístroje do jiné lokality. Po aplikaci záření či chemoterapii kompletní kontrola stimulačních parametrů.

Závěr: péče o pacienta s ICD či KS, který podstupuje onkologickou léčbu je  multidisciplinární záležitostí a není kontraindikována. Pouze léčba betatronem je kontraindikována