VLIV ADRENALEKTOMIE NA HODNOTY KREVNÍHO TLAKU BĚHEM DYNAMICKÉ ZÁTĚŽE U PACIENTŮ S PRIMÁRNÍM HYPERALDOSTERONIZMEM | XXIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Primární hyperaldosteronizmus (PHA) je nejčastější příčinou sekundární hypertenze. Dosud nebyl studován vliv adrenalektomie na reakci krevního tlaku (TK) během dynamické zátěže u těchto pacientů.
Souror a metodika: Celkem bylo vyšetřeno 10 pacientů s laboratorně prokázaným PHA (z toho 6 mužů, průměrný věk 49,1 ± 9,6 roku). Pacienti absolvovali zátěžové vyšetření na bicykloergometru před a 6 měsíců po adrenalektomii. Byl použit kombinovaný protokol: dva tříminutové stupně, první o intenzitě zátěže 0,5 Watt / kg a druhý o intenzitě zátěže 1,0 Watt / kg, následované rampovým zvyšováním zátěže do vita maxima.
Výsledky: Z 24 hodinového monitorování TK byl patrný trend ke snížení TK, zejména během dne. Při zátěžovém vyšetření došlo k nesignifikantnímu snížení systolického i diastolického TK na submaximální i maximální intenzitě zátěže. Maximální tepová frekvence byla signifikantně vyšší po adrenalektomii (154 ± 23 vs. 168 ± 13, p=0.007), kdy pacienti již neužívali verapamil. Průměrná dávka verapamilu poklesla ze 408 ± 107 mg na 48 ± 107 mg (p=0.0026) a dávka doxazosinu z 7,6 ± 3,0 mg na 0,8 ± 1,8 mg (p=0.0011).
Závěr: Šest měsíců po adrenalektomii lze pozorovat trend k poklesu TK na submaximálních intenzitách dynamické zátěže při vysazené nebo významně redukované anithypertenzní terapii.
Studie byla finančně podpořena výzkumným grantem České kardiologické společnosti.

VLIV ADRENALEKTOMIE NA HODNOTY KREVNÍHO TLAKU BĚHEM DYNAMICKÉ ZÁTĚŽE U PACIENTŮ S PRIMÁRNÍM HYPERALDOSTERONIZMEM Tématický okruh: Hypertenze
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 496


Tuka V.¹, Matoulek M.², Zelinka T.², Widimský J.² ¹ 3.interní klinika, VFN a 1. LFUK, Praha, ² Praha
Úvod: Primární hyperaldosteronizmus (PHA) je nejčastější příčinou sekundární hypertenze. Dosud nebyl studován vliv adrenalektomie na reakci krevního tlaku (TK) během dynamické zátěže u těchto pacientů. Souror a metodika: Celkem bylo vyšetřeno 10 pacientů s laboratorně prokázaným PHA (z toho 6 mužů, průměrný věk 49,1 ± 9,6 roku). Pacienti absolvovali zátěžové vyšetření na bicykloergometru před a 6 měsíců po adrenalektomii. Byl použit kombinovaný protokol: dva tříminutové stupně, první o intenzitě zátěže 0,5 Watt / kg a druhý o intenzitě zátěže 1,0 Watt / kg, následované rampovým zvyšováním zátěže do vita maxima. Výsledky: Z 24 hodinového monitorování TK byl patrný trend ke snížení TK, zejména během dne. Při zátěžovém vyšetření došlo k nesignifikantnímu snížení systolického i diastolického TK na submaximální i maximální intenzitě zátěže. Maximální tepová frekvence byla signifikantně vyšší po adrenalektomii (154 ± 23 vs. 168 ± 13, p=0.007), kdy pacienti již neužívali verapamil. Průměrná dávka verapamilu poklesla ze 408 ± 107 mg na 48 ± 107 mg (p=0.0026) a dávka doxazosinu z 7,6 ± 3,0 mg na 0,8 ± 1,8 mg (p=0.0011). Závěr: Šest měsíců po adrenalektomii lze pozorovat trend k poklesu TK na submaximálních intenzitách dynamické zátěže při vysazené nebo významně redukované anithypertenzní terapii. Studie byla finančně podpořena výzkumným grantem České kardiologické společnosti.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA