LÉČBA AMBULANTNÍCH A HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPĚ. DATA Z ESC HEART FAILURE LONG-TERM REGISTRY | XXIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: ESC Heart Failure Long-Term Registry (HFLTR) je prospektivní observační studie probíhající ve 21 členských zemích Evropské kardiologické společnosti.

Cíl: Porovnat léčbu populací nemocných hospitalizovaných a ambulantně sledovaných pro srdeční selhání (SS) v České republice a následně terapii srovnat s publikovanými celoevropskými daty.

Metody: Od května 2011 do dubna 2013 bylo do HFLTR v 7 českých centrech zařazeno celkem 632 pacientů, kteří byli hospitalizováni či ambulantně vyšetřováni pro SS. Statisticky byla analyzována farmakologická a přístrojová léčba u 160 hospitalizovaných (25,3%) a 472 ambulatních (74,7%) pacientů. Terapie ambulantních pacientů byla následně porovnávána s dostupnými údaji z celého HFLTR.

Výsledky: Čeští pacienti hospitalizovaní pro SS byly intravenózně léčeni převážně diuretiky (v 89,3%), méně často nitráty (v 21,9%) a jen ojediněle inotropiky (v 15%). Převážná většina ambulantních pacientů se SS je léčena v souhlasu se současnými doporučeními. Inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) či antagonista receptoru pro angiotenzin II (ARB) byl součástí terapie u 92,8%, betablokátor (BB) u 95,1% a MRA u 67% pacientů. Všechny tyto skupiny léků byly v české populaci zastoupeny statisticky významně častěji než v celém HFLTR (ACEi/ARB v 89,2%; p=0,018, BB v 88,9%; p<0,001, MRA v 59,3%; p<0,001). Cílových dávek dosáhlo v českém i evropském souboru okolo 20% pacientů. Čeští ambulantní pacienti se SS měli také častěji implantován kardiostimulátor (47 vs. 42%; p=0,028), a to zejména díky frekventnější resynchronizační léčbě (v 56 vs. 30,2%; p<0,001).

Závěr: Čeští ambulantní pacienti se SS jsou farmakologicky i přístrojově léčeni v souhlasu se současnými doporučeními, významně lépe než v celém HFLTR. Cílových dávek prognosticky účinných tříd léčiv však dosahuje pouze menšina z nich.

LÉČBA AMBULANTNÍCH A HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPĚ. DATA Z ESC HEART FAILURE LONG-TERM REGISTRY Tématický okruh: Srdeční selhání, transplantace, oběhové podpory
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 492


Krupička J.¹, Andrušková A.², Hegarová M.³, Lazárová M.⁴, Málek F.⁵, Mikolášková M.⁶, Poloczková H.⁷, Vondráková D.⁵, Hradec J.⁸ ¹ III. Interní klinika, VFN Praha, Praha, ² Interní oddělení, Nemocnice Znojmo, Znojmo, ³ Klinika kardiologie, IKEM, Praha, ⁴ 1. interní klinika - kardiologická, FN Olomouc, Olomouc, ⁵ Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, ⁶ Interní kardiologická klinika, FN Brno, Brno, ⁷ 1. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně, Brno, ⁸ III. interní klinika 1. lékařské fakulty a VFN, Praha
Úvod: ESC Heart Failure Long-Term Registry (HFLTR) je prospektivní observační studie probíhající ve 21 členských zemích Evropské kardiologické společnosti. Cíl: Porovnat léčbu populací nemocných hospitalizovaných a ambulantně sledovaných pro srdeční selhání (SS) v České republice a následně terapii srovnat s publikovanými celoevropskými daty. Metody: Od května 2011 do dubna 2013 bylo do HFLTR v 7 českých centrech zařazeno celkem 632 pacientů, kteří byli hospitalizováni či ambulantně vyšetřováni pro SS. Statisticky byla analyzována farmakologická a přístrojová léčba u 160 hospitalizovaných (25,3%) a 472 ambulatních (74,7%) pacientů. Terapie ambulantních pacientů byla následně porovnávána s dostupnými údaji z celého HFLTR. Výsledky: Čeští pacienti hospitalizovaní pro SS byly intravenózně léčeni převážně diuretiky (v 89,3%), méně často nitráty (v 21,9%) a jen ojediněle inotropiky (v 15%). Převážná většina ambulantních pacientů se SS je léčena v souhlasu se současnými doporučeními. Inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) či antagonista receptoru pro angiotenzin II (ARB) byl součástí terapie u 92,8%, betablokátor (BB) u 95,1% a MRA u 67% pacientů. Všechny tyto skupiny léků byly v české populaci zastoupeny statisticky významně častěji než v celém HFLTR (ACEi/ARB v 89,2%; p=0,018, BB v 88,9%; p<0,001, MRA v 59,3%; p<0,001). Cílových dávek dosáhlo v českém i evropském souboru okolo 20% pacientů. Čeští ambulantní pacienti se SS měli také častěji implantován kardiostimulátor (47 vs. 42%; p=0,028), a to zejména díky frekventnější resynchronizační léčbě (v 56 vs. 30,2%; p<0,001). Závěr: Čeští ambulantní pacienti se SS jsou farmakologicky i přístrojově léčeni v souhlasu se současnými doporučeními, významně lépe než v celém HFLTR. Cílových dávek prognosticky účinných tříd léčiv však dosahuje pouze menšina z nich.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA