LUKLOVA PŘEDNÁŠKA: KATETRIZAČNÍ INTERVENCE U VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD
Tématický okruh: nezařazeno1 Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu srdce a cév, FN Motol, Praha
První katetrizaci u vrozené srdeční vady (VSV) na území ČR provedla H. Padovcová v roce 1947, první katetrizační intervenci u VSV – balónkovou atrioseptostomii – provedl M. Šamánek v roce 1967, pouhý rok po publikaci této metody W.J. Rashkindem a W.W. Millerem.
S výjimkou septostomie byla léčba VSV až do 80. let minulého století výhradně chirurgická. Rozvoj echokardiografie, která od srdeční katetrizace převzala roli základní diagnostické metody, a technický pokrok v katetrizačních metodách otevřely prostor pro léčbu VSV metodami intervenční katetrizace. Význam katetrizačních intervencí rok od roku narůstá, takže v loňském roce tvořily v motolském Kardiocentru 72% všech katetrizací a 34% všech (chirurgických a katetrizačních) léčebných intervencí.
Přehled výkonů od zavedení jednotlivých metod až do konce roku 2013 je uveden v následující tabulce níže.
Některé výkony jsou paliativní a slouží buď k záchraně života u kritických VSV (balónková atrioseptostomie, valvuloplastiky kritických stenos semilunárních chlopní u novorozenců, stenting dučeje nebo výtokového traktu pravé komory u ductus-dependentních vad), nebo k odkladu definitivního chirurgického řešení do optimálního věku (některé případy valvuloplastiky aortální stenosy, některé angioplastiky rekoarktace aorty či větví plicnice, implantace chlopně plicnice). Valvuloplastika plicnice a okluze otevřené tepenné dučeje se staly metodou první volby, okluze defektů síňového a komorového jsou metodou volby u nemocných s vhodnou anatomií. Ve srovnání s chirurgickým léčením stejných vad mají katetrizační intervence srovnatelné výsledky, menší morbiditu, vyžadují kratší hospitalizaci a většinou jsou levnější. Provádějí se i hybridní výkony, při kterých je katetrizační technikou ošetřena nepřístupná složka komplexní vady při její chirurgické korekci.
Vzhledem k rychlému rozvoji technologií lze předpokládat, že význam katetrizačních technik v léčení VSV bude i nadále narůstat.
S výjimkou septostomie byla léčba VSV až do 80. let minulého století výhradně chirurgická. Rozvoj echokardiografie, která od srdeční katetrizace převzala roli základní diagnostické metody, a technický pokrok v katetrizačních metodách otevřely prostor pro léčbu VSV metodami intervenční katetrizace. Význam katetrizačních intervencí rok od roku narůstá, takže v loňském roce tvořily v motolském Kardiocentru 72% všech katetrizací a 34% všech (chirurgických a katetrizačních) léčebných intervencí.
Přehled výkonů od zavedení jednotlivých metod až do konce roku 2013 je uveden v následující tabulce níže.
Některé výkony jsou paliativní a slouží buď k záchraně života u kritických VSV (balónková atrioseptostomie, valvuloplastiky kritických stenos semilunárních chlopní u novorozenců, stenting dučeje nebo výtokového traktu pravé komory u ductus-dependentních vad), nebo k odkladu definitivního chirurgického řešení do optimálního věku (některé případy valvuloplastiky aortální stenosy, některé angioplastiky rekoarktace aorty či větví plicnice, implantace chlopně plicnice). Valvuloplastika plicnice a okluze otevřené tepenné dučeje se staly metodou první volby, okluze defektů síňového a komorového jsou metodou volby u nemocných s vhodnou anatomií. Ve srovnání s chirurgickým léčením stejných vad mají katetrizační intervence srovnatelné výsledky, menší morbiditu, vyžadují kratší hospitalizaci a většinou jsou levnější. Provádějí se i hybridní výkony, při kterých je katetrizační technikou ošetřena nepřístupná složka komplexní vady při její chirurgické korekci.
Vzhledem k rychlému rozvoji technologií lze předpokládat, že význam katetrizačních technik v léčení VSV bude i nadále narůstat.
