PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Inzulinová rezistence (IR) je známým rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, ale její role u akutního infarktu myokardu (AIM) není plně objasněna. Tato studie si kladla za cíl prozkoumat prevalenci IR u pacientů s AIM, její prediktory a vztah k rozsahu myokardiálního poškození.

Metody: Prospektivně jsme zařadili 132 pacientů s AIM. IR byla hodnocena pomocí HOMA-IR druhý den hospitalizace, přičemž IR byla definována jako HOMA-IR ≥ 2. Klinické charakteristiky, laboratorní parametry a nemocniční výsledky byly porovnány mezi skupinami s IR a bez IR. K analýze prediktorů IR a její souvislosti s vrcholovými hodnotami troponinu T byla použita logistická regrese a Spearmanova korelace.

Výsledky: IR byla přítomna u 65,9 % (87/132) pacientů. Pacienti s IR měli významně vyšší BMI (29,07 vs 25,43 kg/m², p<0,001), maximální hodnoty CK (18,40 vs 10,10 μkat/L, p=0,009) a maximální hodnoty troponinu T (2658 vs 1154 ng/L, p=0,009) ve srovnání s pacienty bez IR. V multivariační analýze byly BMI (OR 1,215, 95% CI 1,101-1,340, p<0,001) a maximální troponin T (OR 1,030, 95% CI 1,011-1,042, p=0,045) nezávisle korelovány s IR. Byla zjištěna slabá, ale významná pozitivní korelace mezi HOMA-IR a maximálními hodnotami troponinu T (Spearmanovo rhó = 0,215, p=0,013).

Závěr: IR je významně prevalentní u pacientů s AIM a je spojena s vyšším BMI a větším myokardiálním poškozením. Vztah mezi IR a rozsahem myokardiálního poškození naznačuje potenciální souvislost mezi metabolickou dysfunkcí a mírou srdečního postižení u AIM. Tyto nálezy zdůrazňují důležitost zohlednění IR v managementu pacientů s AIM a vyžadují další výzkum základních mechanismů a potenciálních terapeutických implikací.