PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: U pacientů se srdečním selháním s implantovaným ICD jsou výboje spojeny s nepříznivou prognózou. Naší hypotézou bylo, že vyšší energie výboje během testování defibrilační funkce je spojena s vyšší hladinou vysoce senzitivního troponinu T (hsTnT).
Metodika: Hodnotili jsme dynamiku hladiny vysoce senzitivního troponinu T u pacientů podstupujících implantaci ICD nebo CRT-D, u kterých bylo provedeno testování defibrilační funkce.
Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 18 pacientů, kteří podstoupili implantaci ICD (n = 7) nebo CRT-D (n = 11). Průměrná hodnota hsTnT byla 0,024 ± 0,018 mg/l na počátku výkonu; 0,047 ± 0,025 mg/l 6 hodin po výkonu a 0,035 ± 0,020 mg/l 24 hodin po výkonu.
U pacientů s vyšší energií výboje byl naznačen trend k významnějšímu rozdílu výchozí hladiny hsTnT a hladiny hsTnT po 6 hodinách od implantace (0,034 ± 0,023 mg/l pro energii výboje vyšší než 17J vs. 0,019 ± 0,013 pro energie výboje menší nebo rovné 17J, P = 0,11). Vysoce významná souvislost byla zjištěna mezi typem implantovaného přístroje a rozdílem výchozí hladiny hsTnT a hladiny hsTnT 6 hodin po výkonu (0,011 ± 0,008 mg/l po implantaci ICD vs. 0,033 ± 0,016 mg/l po implantaci CRT-D; P = 0,005).
Závěr: V této studii jsme prokázali, že implantace CRT-D je provázena výraznějším vzestupem hladiny hsTnT než prostá implantace ICD. Tento efekt pravděpodobně souvisí s větší komplexností výkonu, komplexnější instrumentální manipulací a přítomností více elektrod.