PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Nerandomizované studie využití ECLS (extracorporeal life support - mimotělní podpory oběhu ) u mimonemocniční srdeční zástavy (OHCA – out of hospital cardiac arrest) navrhovaly definovat v dalších studiích populaci, u které by využití ECLS bylo přínosné. Metodika: Pacienti s OHCA bez ROSC (return of spontaneous circulation) jsou po minimálně 5 minutách rozšířené KPR týmem zdravotnické záchranné služby a po provedení všech základních úkonů (defibrilace, zajištění dýchacích cest, zajištění přístupu do žilního řečiště) transportováni za pokračující KPR (presimulační fáze) do kardiocentra. V případě simulační fáze jsou pacienti již pseudonáhodně zařazováni do standardní nebo hyperinvazivní větve. V hyperinvazivní jsou pacienti neprodleně transportování za pokračující KPR do kardiocentra. Po přijetí pacienta jsou zhodnocena kritéria zahájení a případně zahájen ECLS.  Pacienti ve standardní skupině jsou ošetřováni standardním způsobem.
Výsledky: od ledna do konce prosince 2012 bylo zařazeno celkem 49 pacientů s OHCA, průměrného věku 60 let (21-87). Z nich mělo akutní koronární syndrom 23 (48%), STEMI 19 (40%), kardiální původ zástavy byl prokázán u 32, 66% nemocných. Srdeční zástava trvala průměrně 38 minut s mediánem 30 minut (7-120). Přežilo 26 (53%) nemocných, kategorie CPC (Cerebral Performance Category) 1+2, tedy příznivého neurologického výsledku při propuštění, bylo dosaženo u 20 z 26 přeživších, tedy 77%. Z 19 pacientů předávaných za pokračující mechanizované resuscitace přežilo s příznivým výsledkem 8 (42%) nemocných.
Závěr: změna logistiky péče o pacienty s refrakterní OHCA je logisticky náročná a vyžaduje trénink týmů jak záchranné služby, tak kardiocentra. První výsledky presimulační a simulační fáze jsou nadějné a opodstatňují zahájení randomizované studie.
Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT 13225-4/2012