Úvod: Kardiogenní šok je závažný stav, kdy srdce selhává jako pumpa a není schopno zajistit dostatečnou perfuzi tkání. Přes všechny pokroky v diagnostice a léčbě, zůstává mortalita na kardiogenní šok vysoká více než 50%. V akutní kardiologii se stále více v poslední době uplatňují nové, neinvazivní technologie, které poskytují podporu selhávajícímu srdci, popřípadě mohou srdeční funkce i zcela nahradit.
Metody a výsledky: Součástí naší práce je analyzování nejčastějších příčin k zavedení srdeční mechanické podpory. Náš soubor nemocných tvoří 64 nemocných, muži v průměrném věku 60 let a ženy v průměrném věku 68 let. Největší skupinu (45%) tvoří jedinci s kariogenním šokem při akutním infarktu myokardu, druhou nejčastější indikací (35%) zavedení podpory byla elektrická nestabilita myokardu, zejména s komorou tachykardie. Přežití našich klientů v časovém horizontu více než tři měsíce od zavedení srdeční podpory je téměř 60%. Někteří jsou překládáni na lůžka následné péče (45%), jiní odchází do domácího ošetřování (55%). Nejčastější příčinou úmrtí v našem souboru bylo multiorgánové selhání. Samotné zavedení systému pro srdeční podporu sebou také přináší potenciální rizika, vyplývající nejen z možných technických komplikací, ale i z velkého množství invazivních vstupů, zvýšené náchylnosti k infekcím, rizika krvácení nebo tromboembolických komplikací.
Závěr: Vzrůstající náročnost léčby sebou nese vyšší nároky na ošetřovatelskou péči o tyto nemocné. Ošetřovatelská péče o nemocné s kardiogenním šokem, léčené mechanickou oběhovou podporou, zahrnuje péči o řadu invazivních vstupů, péči o základní životní funkce a základní znalosti o fungování použité metody. Je důležité mít na paměti, že tato péče je zejména týmovou činností.
english
