PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Provedení akutní SKG s následnou primární PCI je u resuscitovaných pacientů s AIM zcela zásadním faktorem ovlivňující prognózu. Diagnostika je u těchto pacientů zpravidla ztížena nemožností odebrat anamnézu a zhodnocení biochemických markerů myokardiální nekrózy. Nejdůležitější pomocnou metodou tedy zůstává EKG, případně ECHO vyšetření. Jasná je dle současných doporučení situace u pacientů prezentujících se po obnovení oběhu elevacemi ST úseku či blokádou Tawarova raménka.  Obtížnější, a ne zcela jasně definovaný je postup u pacientů manifestujících se ischemickými změnami odpovídajícími akutnímu koronárnímu syndromu bez elevací ST segmentu či dokonce s EKG nesignifikantními změnami repolarizace či úplnou absencí ischemie.

Metoda: Retrospektivně jsme analyzovali vstupní EKG křivky u konsekutivních pacientů referovaných po prodělané oběhové zástavě na naše pracoviště, u nichž byla použita terapeutická hypotermie systémem Thermogard a u nichž byla provedena akutní koronarografie.

Souhrn: V naší analýze byl hodnocen soubor 37 konsekutivních pacientů po mimonemocniční oběhové zástavě při dokumentované fibrilaci komor. Indikace k akutní SKG dle konvenčních kriterií /tzn. na základě ST elevací či blokády Tawarova raménka / byla u 27 z 37 pacientů. Z těchto 27 byl následně AIM potvrzen u 20 (74%) pacientů. Ve skupině bez signifikantních elevací ST segmentu nebo s absencí ischemických změn na vstupním EKG bylo zahrnuto 10 pacientů. AIM byl této skupině potvrzen až u 9 (90%) pacientů.

Závěr:  Na základě naší práce lze zpochybnit senzitivitu vstupní EKG křivky u pacientů po prodělané fibrilaci komor.