Abstrakt: Problematika ochrany před účinky ionizujícího záření je součástí hygieny práce. Radiační pracovníci jsou jednou ze skupin obyvatelstva, u které je z hlediska radiační ochrany kladen zvýšený důraz na znalosti této problematiky nejen proto, že sami se zdroji záření pracují, ale také že záření používají v rámci vyšetřovacích a léčebných metod.
Zdroje záření u člověka můžeme obecně rozdělit na:
- lékařské ozáření
- obecné ozáření obyvatelstva
- ozáření při práci
Lékařské ozáření je ozáření osob v rámci léčebně preventivní péče. Nevztahuje se na něj limity ozáření.
Obecným ozářením obyvatelstva jem yšleno ozáření z přírodních zdrojů, Ve většině případů setejně jako lékařské ozáření nepodléhá limitům.
Ozáření při práci je typ ozáření, které souvisí s výkonem povolání a je na něj legislativně pamatováno v zákonu č.18/1997sb. Zákon definuje podmínky ozáření, zajištění radieační ochrany, vymezuje radiační limity a klasifikuje zdroje záření.
Při práci se zdroji bychom měli vždy zohlednit:
- Jaké jsou bilogické účinky na organizmus?
- Jaké druhy záření se v našem okolí vyskytují?
- Zda se před tímto zářením lze chránit, případně jakým způsobem?
- Jestli existují limity ozáření pro tento druh záření.
Pokud si dokážeme odpovědět na tyto otázky, můžeme zvážit riziko ozáření u člověka, který byl záření vystaven a současně sebe jako pracovníky se zdroji ionizujícího záření účině chránit.
Závěr:
Příspěvěk si klade za cíl příblížit problematiku radiační ochrany.