VIEW AN ABSTRACT

Úvod. Monitorace oběhového stavu u kriticky nemocných pacientů    je důležitá pro včasnou detekci změn a život ohrožujících komplikací a je rozhodující pro volbu nejvhodnějšího léčebného postupu a jeho neodkladné úpravy. 

Metody. Srovnávali jsme metody pro měření srdečního výdeje a cerebrální/tkáňovou oxymetrii, používané na kardiologickém oddělení Nemocnice Na Homolce. Hodnotili jsme jejich výhody a nevýhody. 

Výsledky. K měření srdečního výdeje na našem oddělení standardně používáme tyto metody: (i) analýzu pulzové křivky (Vigileo, Edwards), (ii) „kontinuální“ termodiluci s pomocí speciálního plicnicového katetru (Vigilance II, Edwards) a (iii) transpulmonální termodiluci (EV 1000, Edwards). Předností analýzy pulzové vlny je menší invazivita, která vyžaduje pouze standardní arteriální vstup; transpulmonální termodiluce poskytuje jinak obtížně zjistitelné údaje, jako například množství extravaskulární plicní tekutiny; metoda „kontinuální“ plicnicové termodiluce umožňuje relativně nejpřesnější automatické měření srdečního výdeje. 

 Pacienti, kteří jsou ohroženi mozkovou či periferní ischemií monitorujeme cerebrální/somatickou oxymetrii pomocí metody NIRS a systémů INVOS (Somanetics) a Fore-Sight (Casmed). Systém INVOS umožňuje kontinuální monitoraci až čtyř kanálů současně (kromě mozku i periferní tkáně), Fore-Sight poskytuje v některých situacích přesnější údaje o mozkové oxygenaci. 

Závěr. Rozvoj nových metod v monitoraci krevního oběhu u kriticky nemocných přinesly zcela nové možnosti v celkovém hodnocení stavu cirkulace a tím umožnili rychlejší a často také přesnější léčebnou intervenci.