KOLIK EXTERNÍCH DEFIBRILAČNÍCH VÝBOJŮ LZE PŘEŽÍT BEZ NÁSLEDKŮ?
KASUISTIKA ARYTMICKÉ BOUŘE U PACIENTA S ICD
Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii, Akutní koronární syndromy1 interní oddělení, Nemocnice Přerov, SMN a.s., Přerov, 2 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, 3 I. Interní klinika
Dvaapadesátiletý diabetik II.typu byl resuscitován před 8 lety pro fibrilaci komor. Nebyla zjištěna reversibilní příčina arytmie ani žádná kardiopatie, zvažována mikroforma arytmogenní dysplázie pravé komory; byl voperován implantabilní defibrilátor (ICD) ze sekundárně profylaktické indikace. Dva měsíce před současnou hospitalizací byl pro bezvědomí vyšetřen ve spádové nemocnici. V paměti ICD byly tehdy zaznamenány 2 komorové tachykardie spontánně terminující.
T.č. přivezen do kardiocentra po resuscitaci v terénu pro fibrilaci komor s dokumentovanými neúčinným výboji ICD. V prvních hodinách po přijetí se opakovaly řetězce fibrilací komor spouštěných jedinou extrasystolou s nutností opakované KPCR a aplikace téměř 150 externích defibrilací. Stav si záhy vynutil celkovou anestesii s umělou plicní ventilací. ICD výboje byly bez efektu a ICD byl deaktivován. Overdrive vnitřní stimulací ani dočasnou zevní stimulací arytmie nesuprimoval. Řada zkoušených antiarytmických lékových kombinací byla jen přechodně efektních. Přesto nedošlo ke zhroucení oběhu a mozkové funkce byly po stabilizaci stavu jen minimálně postiženy. Případ byl řešen radiofrekvenční ablací 2 arytmogenních fokusů zprava (IKEM) s výborným efektem. Byla ověřena malpozice elektrody ICD – zavedena nikoliv v komoře, ale v koronárním sinu – vysvětlující neefektní výboje ICD. Při CT srdce byl náhodně zjištěn tumor plic. V souvislosti s tím pacient odmítl reimplantaci elektrody ICD.
Kasuistika je dokumentována křivkami EKG, záznamy ECHO při recidivách komorové fibrilace a CT obrazy.
T.č. přivezen do kardiocentra po resuscitaci v terénu pro fibrilaci komor s dokumentovanými neúčinným výboji ICD. V prvních hodinách po přijetí se opakovaly řetězce fibrilací komor spouštěných jedinou extrasystolou s nutností opakované KPCR a aplikace téměř 150 externích defibrilací. Stav si záhy vynutil celkovou anestesii s umělou plicní ventilací. ICD výboje byly bez efektu a ICD byl deaktivován. Overdrive vnitřní stimulací ani dočasnou zevní stimulací arytmie nesuprimoval. Řada zkoušených antiarytmických lékových kombinací byla jen přechodně efektních. Přesto nedošlo ke zhroucení oběhu a mozkové funkce byly po stabilizaci stavu jen minimálně postiženy. Případ byl řešen radiofrekvenční ablací 2 arytmogenních fokusů zprava (IKEM) s výborným efektem. Byla ověřena malpozice elektrody ICD – zavedena nikoliv v komoře, ale v koronárním sinu – vysvětlující neefektní výboje ICD. Při CT srdce byl náhodně zjištěn tumor plic. V souvislosti s tím pacient odmítl reimplantaci elektrody ICD.
Kasuistika je dokumentována křivkami EKG, záznamy ECHO při recidivách komorové fibrilace a CT obrazy.
