Cíl: Tato prospektivní studie his zkoumala funkční zlepšení u pacientů po katetrové ablaci dlouhodobé perzistentní fibrilace síní (DPFS).
Metodika: Extenzivní katetrová ablace pro DPFS (1,7±0,8 výkonů/1 pacienta) byla provedena u 201 konsekutivních pacientů (59±9 let, 45 žen). Echokardiografické vyšetření, spiroergometrie a odběr NT-proBNP se rutinně prováděly před ablací a za 6 a 12 měsíců po první ablaci a případně ještě za 3-6 měsíců po pozdní reablaci (tj. za >1 rok od první ablace) (54 pacientů). Zlepšení maximální spotřeby O2 (VO2 max) se hodnotilo u 723 párů vyšetření shromážděných u jednotlivých pacientů a kategorizovalo se podle odpovídající změny v srdečním rytmu a v antiarytmické léčbě (AA), která byla definována jako užívání ≥1 AA včetně betablokátoru.
Výsledky: Na konci sledování 47±14 měsíců mělo stabilní sinusový rytmus (SR) 92% pacientů (75% bez AA). Ve srovnání se stavem před ablací ukázalo poslední vyšetření zlepšení ve výdejové rychlosti ouška levé síně (44±20 vs. 58±24 cm/s), EFLK (53±10 vs. 60±5%), NT-proBNP (1139±894 vs. 288±287 pg/ml), a VO2 max (20,3±6,3 vs. 23,7±8 ml/kg/min); všechna p<0,001. U 622 ze 723 párů VO2 max se rytmus/AA medikace nezměnily nebo se zlepšily, tj. obnovil se SR a/nebo se vysadila AA. Tyto prospěšné změny byly nezávisle spojeny se zlepšením VO2 max s regresním koeficientem +2,3±0,3, resp. +2,8±0,4 ml/kg/min pro obnovení SR, resp. pro vysazení AA (multivarietní p<0.00001 pro obojí).
Závěr: Funkční zlepšení po ablaci DPFS je signifikantně potencováno, jestliže je dosaženo obnovení SR bez užívání AA.
Podporováno granty IGA MZ NR9143-3/2007 a NS/9684-4/2008.
|
AA pokračují |
AA vysazena |
Bez změny rytmu |
n=225
0,4 ± 4,3
p=0,19 |
n=49
3,5 ± 4,9
p<0,00001 |
Obnovení SR |
n=289
2,4 ± 4,7
p<0,00001 |
n=99
4,7 ± 4,9
p<0,00001 |
|
|
|