Úvod: Databáze systému dálkového monitorování Home Monitoring (HM) umožňuje ucelený náhled na výskyt arytmií.
Metoda: Retrospektivně jsme analyzovali data implantabilních defibrilátorů (ICD) monitorovaných systémem HM, primoimplantovaných do 31.12.2010. Hodnoceni byli pacienti, kteří byli monitorování po 2 roky. Hodnotili jsme 1) výskyt komorové tachykardie (VT) nebo fibrilace (VF) ve vztahu k indikaci implantace (sekundárně preventivní SP, primárně preventivní u ischemiků - PP nebo dilatační kardiomyopatie - DKMP), ve vztahu k Holterovským nálezům a výsledkům programované stimulace komor (PSK) v době před implantací, 2) výskyt supraventrikulárních arytmií (SVT) ve vztahu k výskytu SVT před implantací, 3) dobu od implantace do první arytmie, 4) vydanou terapii.
Výsledky: V období od 4/2005 do 12/2010 jsme HM aktivovali u 227 primoimplantovaných ICD. Dvouleté sledování dokončilo 153 pac. (132 mužů). 1) VT/VF byla zachycena u 39 % pac. (46 % u SP, 32 % u PP, 42 % u DKMP). Výskyt VT/VF byl ve skupině s/bez holterovského záchytu nesetrvalé VT 40 / 20 %, ve skupině s pozitivní/negativní PSK 50 / 40 %. 2) SVT byly zachyceny u 18 % pacientů, u pacientů s/bez anamnézy SVT před implantací u 21/ 16 %. 3) Doba od implantace do první VT/VF byla 11,0 ± 7,0 měsíců, do první SVT 6,3 ± 6,0 měsíců. 4) U 6 % pac. byl aplikován alespoň jeden adekvátní výboj, u 3 % implantátů proběhla arytmická bouře. Neadekvátní terapie pro SVT byla vydána u 5,2 % implantátů, z toho alespoň jeden výboj u 3,9 %.
Závěr: Výskyt VT/VF je v populaci pacientů ICD vysoký bez ohledu na implantační indikaci. Pacienti se záchytem nesetrvalé VT na holteru nebo s pozitivní programovanou stimulací komor jsou rizikovější. SVT byla zachycena u 16 % pacientů bez anamnézy SVT. Neadekvátní terapie se vyskytla u 5,2 % pacientů v průběhu dvou let sledování. Projekt FNUSA-ICRC (No. CZ.1.05/1.1.00/02.0123).