PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Kazuistika
66letý pacient po Tx plic hospitalizovaný pro rejekci štěpu. V den plánované dimise vytažen dialyzační katetr z VJI, krátce po posazení k jídlu nalezen v bezvědomí, zahájena KPR, na EKG PEA, ROSC do 3 minut, klinicky stabilní, polosed k vyšetření následován desaturací, bolestmi na hrudi, EKG obrazem globální ischemie, což odeznělo v poloze na zádech, na oxygenoterapii normosaturace. Bedside echokg. dobrá syst. funkce nedilat. LK, bez lokal. poruchy kinetiky, mírná dilatace PK celé vyplněné v.s. vzduchovými bublinami, vč. PS, DDŽ nedilatovaná, kolabující, bez bublinek.

Provedena sutura podkoží a kůže po dialyzačním katetru, naložena drobná komprese, zahájena oxygenoterapie HFNO a doplněna akutní CTAG plicnice, kde jen drobná segmentální (v.s. vzduchová) embolizace. Po návratu z CT echokg. již bez bublin v PK a PS, pacient při vědomí, na HFNO stabilní. Dimitován po 3 dnech bez významného neurologického deficitu.

Závěr a Diskuze
Vzduchová žilní embolizace je potenciálně závážná komplikace CŽK, potencováno stavy redukujícími centrální žilní tlak. Echokardiografie může diferenciálně diagnosticky rychle detekovat intrakardiální vzduchové bubliny a známky akutního přetížení pravé komory.

Terapie zahrnuje kromě zamezení dalšímu přísunu vzduchu intravaskulárně a základních postupů zajištění průchodnosti dýchacích cest, ventilace a stabilizace oběhu, důraz na polohování pacienta, objemovou terapii. Vysoká inspirační frakce O2 urychluje resorpci intravaskulárních vzduchových bublin zvýšením parciálního tlaku O2 a snížením parciálního tlaku dusíku, což vede k rychlejší difuzi dusíku ze vzduchových bublin a tím k jejich zmenšení a snadnější resorpci. V raritních závažných případech nereagujících na výše uvedené potupy je možné využití hyperbarické komory. Prognóza závisí na množství embolizovaného vzduchu, komorbiditách pacienta a celkové závažnosti stavu, u pacientů indikovaných k hyperbarické oxygenoterapii byla popsána hospitalizační mortalita 12-30 %.