Úvod. Prediabetes je metabolické onemocnění charakterizované poruchou glukózové homeostázy. Navzdory množícím se důkazům o zvýšeném riziku nejen kardiovaskulárních onemocnění není v současné době farmakologická léčba prediabetu paušálně doporučována.
Cíl práce. Určit podíl pacientů s prediabetem ve skupině pacientů se STEMI, popsat jejich charakteristiku a srovnat je s populací s diabetem a bez poruchy glukozového metabolizmu.
Metodika a výsledky. Soubor tvoří 2258 konsekutivních pacientů přijatých v letech 2012-2020 na naši kliniku s iniciální diagnózou STEMI. Podle hodnot glykovaného hemoglobinu byli pacienti rozděleni na skupinu diabetes (HbA1c ≥ 48mmol/mol; N=608, 26,9%, Ø HbA1c = 62,9 ± 17,7mmol/mol), prediabetes (HbA1c = 42-47,9mmol/mol; N=408, 18,1%, Ø HbA1c = 43,8 ± 1,6mmol/mol) a skupinu sine poruchy glukozového metabolizmu (HbA1c < 42mmol/mol; N=1242, 55%, Ø HbA1c = 37,01 ± 3,0mmol/mol). U pacientů jsme srovnávali laboratorní hodnoty, end-diastolický tlak (LVEDP) a ejekční frakci levé komory (EFLK). Výsledky ukazuje přehledně tabulka.
Závěr. Pacienti s prediabetem tvoří 18,1% z pacientů se STEMI přijatých na naši kliniku. Ve srovnání s pacienty bez známé poruchy glukozového metabolizmu vykazovali pacienti s diabetem signifikantně vyšší hladiny urey, kyseliny močové a CRP, naopak v hodnotách troponinu, NTproBNP, TAG, LVEDP a EFLK se tyto skupiny výrazně nelišili. Prognóza pacientů s prediabetem, včetně rizika IM, PCIA/CABG, CMP a mortality ve srovnání s diabetiky resp. s pacienty bez poruchy glukozového metabolizmu bude předmětem další práce.
