PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl:
Na podkladě našich zkušeností a databáze videosekvencí, ukázat a zhodnotit možnosti a limitace thorakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod.
Metodika: 
128 pacientů bylo primárně indikováno k thorakoskopické implantaci epikárdiálních stimulačních elektrod. U 126 byla implantována LK elektroda, u 1 pouze PK a u 1 PS elektroda. U 15 pt byly implantovány alespoň 2 epikardiální elektrody. Více jak polovina pt podstoupila kardiochirurgický výkon dříve v minulosti. Ke zhodnocení jak technických tak chirurgických možností či limitací jsme použili naše peroperačně natočená videa.   
Výsledky:
10 pt jsme konvertovali na minithorakotomiii. 5x z důvodu rozsáhlých srůstů v pleuře, 3x pro krvácení, 2x pro nemožnost použití thorakoskopického instrumentária kvůli extrémní obezitě pt či extrémní dilataci srdce. Většinou se jednalo o reoperace. 3 pt podstoupili výměnu epikardiální elektrody, také thorakoskopicky. U 5 pt byla implantován epikardiálně celý stimulační systém BiV PCM.    
Závěr:
Se vzrůstající erudicí ubývá počet konverzí na minithorakotomii, i přesto, že vzrůstá počet reoperací z důvodu předcházející kardiochirurgické operaci. K největším limitacím thorakoskopické implantace vedoucím ke konverzi na minithorakotomii patří srůsty v pleuře. Možnost biventrikulární epikardiální stimulace u pt s vegetacemi na intrakardiální elektrodách bez nutnosti sternotomie a použití mimotělního oběhu se stává metodou volby.