PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Pacienti s Wolff-Parkinson-Whiteovým syndromem jsou ohrožení rizikem náhlé srdeční smrti při vzniku fibrilace síní s rychlým převodem na komory přes přídatnou dráhu. Katetrizační ablace je metodou volby v léčbě těchto nemocných. V některých případech může být odstranění přídatné dráhy velmi složité.
Popisujeme případ 22letého nemocného s mnohaletou anamnézou krátkých paroxysmů palpitací se spontánním ukončením. Teprve ve věku 21 let byla na EKG záznamu zjištěna preexcitace komor a diagnostikován Wolff-Parkinson-Whiteův syndrom. O rok později byl úspěšně resuscitován pro oběhovou zástavu na podkladě fibrilace komor a indikován ke katetrizační ablaci. Dráha byla lokalizována v anteroseptální oblasti - v těsné blízkosti převodního systému. Na různých pracovištích se uskutečnily 4 ablační výkony s přechodným efektem. Při pátém výkonu bylo k navigaci použito intrakardiální echokardiografie a bylo vysloveno podezření na anomální průběh r. circumflexus okolo nekoronární kapsičky aortální chlopně. Tento anomální odstup tepny z proximální části pravé koronární tepny byl ověřen selektivní koronarografií a znemožnil případnou aplikaci radiofrekvenčního proudu přes nekoronární kapsičku chlopně. Úspěšné ablace bylo dosaženo v těsné blízkosti převodního systému z pravé síně.
Kazuistika upozorňuje na riziko oběhové zástavy u nemocných s Wolff-Parkinson-Whiteovým syndromem a na případnou složitost katetrizační ablace přídatné dráhy v některých lokalizacích. V takových případech může hrát značnou roli vybavení a zkušenosti centra, které léčbu provádí.