PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl

Posoudit střednědobé výsledky endovaskulární léčby u nemocných s ileofemorální flebotrombózou.

Soubor a metodika

Z celkového počtu 342 nemocných s ileofemorální flebotrombózou, kteří byli v posledních 15 letech léčeni endovaskulárně, bylo do souboru zařazeno 204 nemocných. Všichni byli v akutním stavu léčeni endovaskulárně (lokální trombolýza s eventuální implantací stentu do pánevních žil). Ambulantně pak podstoupili klinické vyšetření se zaměřením na přítomnost posttrombotického syndromu a vaskulární ultrasonografii. Ambulantní kontroly probíhaly ve 3, 6, 12, 24 a 36 měsíci od akutní příhody.

Výsledky 

Průměrný věk nemocných byl 30 +/-15 let. 76% souboru tvořily ženy. 77% nemocných bylo léčeno pro levostranné a 17% pro pravostranné postižení. 6% nemocných mělo ileofemorální flebotrombózu lokalizovanou oboustranně. Ve 43% případů byla flebotrombóza provázena symptomatickou plicní embolií. Nejčastěji se vyskytujícím rizikovým faktorem byla trombofilie (70% nemocných) a to především mutace f.V Laiden. Mayův-Turnerův syndrom byl v případě levostranné lokalizace trombózy přítomen v 96% případů. Endovaskulární léčba byla úspěšná v 89% případů. K recidivě pánevní flebotrombózy došlo u 13% nemocných. Většina z nich (9%) se vyskytla v prvních 3 měsících po endovaskulární léčbě. V dalším průběhu již bylo riziko retrombózy minimální (0,5-1% ročně). Posttrombotický syndrom se vyskytl u 17% nemocných s průchodným pánevním řečištěm a u 75% nemocných s uzavřeným pánevním řečištěm. Poměr závažného posttrombotického syndromu byl ve skupinách: 0,5% vs.75%.

Závěr:

Endovaskulární léčba ileofemorální flebotrombózy je bezpečnou a efektivní terapeutickou metodou. Ve vysokém procentu případů vede k dlouhodobé průchodnosti pánevních žil postižených flebotrombózou. Významně snižuje riziko posttrombotického syndromu.