PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Ischemická choroba srdeční (ICHS) je vedoucí příčinou mortality nejenom u nás, ale i v celém civilizovaném světě. Časná diagnostika a zodpovědná volba optimální léčebné strategie jsou nezbytným předpokladem úspěšné léčby, zejména chronických forem ICHS.
Opis případu: V naší kazuistice detailně popisujeme případ 68-letého pacienta hospitalizovaného pro akutní plicní embolii s paradoxní systémovou embolizací. Transesofageálním echokardiografickým vyšetřením (TEE) prokázané patentní foramen ovale (PFO) bylo úspěšně katetrizačně uzavřeno Amplatzovým septálním okludérem. Vzhledem k přítomnosti čtyř rizikových faktorů ICHS (hypertenze, hyperlipidémie, věk, mužské pohlaví) byla před samotným katetrizačním uzávěrem provedena selektivní koronarografie (SKG) ozřejmující dlouhou, bifurkační, angiograficky hraniční stenózu ramus interventricularis anterior (RIA). K jednoznačnému stanovení její hemodynamické významnosti a určení optimální léčebné strategie jsme použili metodu měření frakční průtokové rezervy (FFR) doplňenou o optickou koherentní tomografii (OCT). Nález byl zhodnocen jako hemodynamicky významný a řešen koronární angioplastikou s implantací lékového stentu.  Otimální výsledek intervence byl potvrzen i kontrolním OCT vyšetřením.
Závěr: Kazuistika dokladuje komplexní přístup k nemocnému s iniciální diagnózou plicní embolie komplikovanou paradoxní systémovou embolizací a náhodným nálezem hemodynamicky významné stenózy RIA úspěšně řešené perkutánní koronární intervencí s implantací lékového stentu. Pojednává o problematice indikačních kritérií katetrizačního uzávěru PFO a nutnosti provedení selektivní koronarografie s měřením frakční průtokové rezervy ke stanovení optimálního terapeutického postupu.