PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

U nemocných indikovaných k srdeční resynchronizační terapii /SRL/ nacházíme v 8 – 12 procentech morfologii koronárního sinu, resp. srdečních žil, která technicky neumožňuje endovazální zavedení levokomorové elektrody /LK EL/.  První alternativou je kardiochirurgická implantace (KCH) (thorakoskopicky,  z limitované laterální thorakotomie, event. za robotické podpory systémem da Vinci). Třetina těchto nemocných má však v anamnéze předchozí kardiochirurgický výkon standardním sternotomickým přístupem.
Prezentujeme transseptální techniku implantace levokomorové elektrody jako alternativu KCH výkonu, která byla na našem pracovišti použita u 7 nemocných s předchozí komplexní kardiochirurgickou revaskularizací / 2 x BIV-KS, 5 x BIV-ICD/. Výkon je prováděn punkční technikou za použití standardního instrumentária pro transseptální punkci, která je monitorována intrakardiální echokardiografií (ICE). V všech případech byla použita EL s aktivní fixací ( Tendril 1888, SJM, 100 cm), která byla cíleně fixována na laterální stěně LK, resp. v místě nejpozdější aktivace LK. Výkon je prováděn za heparinizace a monitorace  ACT. Pravosíňová a pravokomorová elektroda je implantována standardní technikou. S ohledem na antikoagulaci je kapsa KS/ICD zajistěna Redonovým drenem do 24 hod po výkonu.
Všichni nemocní jsou dlouhodobě antikogulováni s cílovým INR 2.0-3.0. Průměrná doba sledování nemocných je 12+- 7 měsíců, stimulační práh LK EL /12M/ je 1,52 +-0.9 V/0.50 ms, R potenciál /12M/ 11.7+-5.4 mV. Kromě krvácení do kapsy ICD s nutnosti následné revize nebyla v souboru nemocných detekována žádná komplikace.