PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Sarkoidóza je zánětlivé onemocnění neznámé etiologie charakterizované tvorbou nekaseifikujících granulomat v různých orgánech. Po časném stadiu charakterizovaném granulomatozním zánětem může sarkoidóza dospět do fáze orgánové fibrózy. Pitevní nálezy ukazují, že přibližně 50% pacientů se sarkoidózou má postižení srdce různého typu a intenzity. Kardiální postižení u pacientů se sarkoidózou bývá nejčastější příčinou smrti těchto pacientů a pokud se zvolí včasná a správná léčebná strategie, je možné jejich prognózu zlepšit. Kardiální sarkoidóza nejčastěji postihuje myokard, kde může být příčinou komorových tachykardií, poruch nitrokomorového vedení, tvorby aneurysmat a celkové závažné systolické dysfunkce levé komory srdeční. Stanovení diagnózy kardiální sarkoidózy je jednoznačné, máme-li výsledky kardiální biopsie s nálezem nekaseifikujících granulomat a průkazné nekardiální postižení. Z dalších diagnostických testů můžeme použít magnetickou rezonanci (MR), či pozitronovou emisní tomografii (PET). Lékem volby jsou kortikosteroidy, které jsou zejména účinné v redukci arytmických epizod.  Co se týká léčby samotného srdečního selhání vyvolaného kardiální sarkoidózou, ta se neliší od standardní doporučované komplexní farmakologické i nefarmakologické terapie. Nutno však zmínit, že srdeční selhání spojené s kardiální sarkoidózou obecně hůře na léčbu reaguje, je mnohem častěji komplikováno arytmiemi a rychleji progreduje do fáze refrakterního srdečního selhání.
Součástí posterového sdělení je kazuistika mladé ženy a biopticky verifikovanou kardiální sarkoidózou manifestující se zejména torpidními tachyarytmiemi  a převodními poruchami. I přes maximální farmakologickou terapii a implantaci ICD, pacientka dospěla k srdeční transplantaci.