PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Zhodnotit krátkodobý efekt SRL na hladinu biomarkerů CHSS a zhodnotit jejich aditivní význam k hladině NT-proBNP.

Soubor a metodika: vyšetření biomarkerů sST2, galectinu-3, NT-proBNP a  ceruloplasminu bylo provedeno u souboru 18 pacientů (15 mužů a 3 ženy)  s CHSS a indikací k SRL před a dva měsíce poprimoimplantaci biventrikulární kardiostimulaci. Průměrný věk souboru byl 68,3 roku, ICHS mělo 66% pacientů, fibrilaci síní 33% nemocných, průměrná EF LK byla 29%, průměrný interval mezi prvním (1.) a druhým měřením (2.) byl 66 dní. Data byla hodnocena pomocí t- testu a pomocí Spearmannova korelačního koeficientu.
Výsledky: průměrná koncentrace galectinu-3 (GAL) byla 1,26 ng/ml před SRL a 0,67 ng/ml po zahájení SRL (p = 0,0002), koncentrace sST2 byla před SRL 38,15 ng/ml, po zavedení léčby 35,88 ng/ml, (p = 0,55), změna koncentrace NT-proBNP nebyla významná 1927 pg/ml, vs. 1996 pg/ml (p = 0,75), významná byla změna koncentrace ceruloplasminu z 0,24 g/l na 0,27 g/l (p < 0,0001). Koncentrace sST2 korelovaly významně s koncentrací NT-proBNP (r = 0,66, p = 0,004) a s koncentrací ceruloplasminu (r = 0,77, p < 0,001), korelace galectinu-3 s dalšími biomarkery nebyly významné, koncentrace ceruloplasminu významně korelovaly s NT-proBNP (r = 0,579, p = 0,015).
Závěry: v pilotní studii 18 pacientů byl zjištěn významný dopad SRL na koncentrace biomarkeru myokardiální fibrózy galectinu-3. Změny koncentrací sST2 a NT-proBNP nebyly významné, a to přes významnou vzájemnou korelaci. Významná změna byla v koncentraci ceruloplasminu, který signifikantně koreluje s koncentrací NT-proBNP a sST2. Tyto výsledky je nutné ověřit na větším souboru nemocných s delší dobou sledování.