PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Prevalence levostranné horní duté žíly v populaci je 0.3%. Tato anomálie představuje jistou limitaci při zavádění endovasálních stimulačních a defibrilačních elektrod.
   V průběhu 5 let jsme při celkovém počtu 1600 zleva implantovaných elektrod zaznamenali 3 pacienty ( 2 muži, 1 žena) s perzistující levostrannou  horní dutou žílou (LHDŽ).
   Ve všech případech se jednalo o náhodně zjištěný nález až v průběhu implantace kardiostimulátoru, a tudíž byla provedena implantace dvoudutinového kardiostimulátoru z levé pektorální krajiny. Pro atypický průběh elektrody v průběhu výkonu byla provedena angiografie se zobrazením LHDŽ, na níž je patrné vyústění do PS přes koronární sinus. Cestou LHDŽ za pomoci tvarovaných vnitřních vodičů kličkou v PS jsme zavedli nejdříve komorovou stimulační elektrodu s aktivní fixací a následně do horní pravé síně opět s aktivní fixací jsme zavedli síňovou elektrodu.
   V průběhu výkonu u všech pacientů umístění elektrod vykazovalo uspokojivé stimulační parametry se stimulačním prahem pod 1.0V, P vlna nad 3.0mV, R vlna nad 12mV s dobrou impedancí, bez stimulace bránice. Tyto parametry byly zachovány i v průběhu dlouhodobého sledování.
   Levostranná vena cava superior patří mezi poměrně vzácné anatomické abnormality, nicméně je třeba s touto eventualitou v klinické praxi počítat. S LHDŽ se nejčastěji  vyskytuje se současně přítomnou pravostrannou HDŽ, a to ve více než 2/3 případů. V těchto případech je vhodné preferovat včasnou změnu místa implantace z levé do pravé pektorální krajiny. Vzhledem k atypickému průběhu elektrod je s výhodou použití aktivní fixace. Ačkoliv přítomnost LHDŽ může implantaci kardiostimulátoru zkomplikovat, není důvodem k ukončení implantace elektrod či zvažování implantace epikardiálních elektrod z thorakotomie.