1 Kardiologie, Nemocnice Na Homolce, Praha, 2 Cardiac Arrhythmia Service, Mt. Sinai, New York, United States
Cíl: Katetrizační ablace komorových tachykardií u pacientů se strukturálním postižením srdce patří mezi složitější výkony. Předmětem sdělení jsou naše zkušenosti s využitím systému dálkové magnetické navigace.
Soubor a metodika: Prezentujeme soubor 67 pacientů s ischemickým (44) a neischemickým postižením myokardu s průměrnou EF LK 33%, indikovaných ke katetrizační ablaci komorové tachykardie (VT) s využitím systému dálkové magnetické navigace v období 11/2007-10/2010
S ohledem ke stabilitě mapovacího katetru byl preferován transvenózní – transseptální přístup do levé komory angulovaným zavaděčem, resp. epikardiální přístup v indikovaných případech. Po úvodním elektroanatomickém mapování s průběžnou proplachovou RF ablací zón nízkovoltážové fragmentace a pozdní aktivace lokálního signálu, byla snaha mapovat a eliminovat zóny shodného pacemappingu VT morfologií a optimálně i skrytého entrainmentu dle hemodynamické tolerance. U hemodynamicky nestabilních pacientů byla použita intraaortální balonková kontrapulzace, umělá plicní ventilace ev. v kombinaci se systémem mimotělní podpory oběhu.
Výsledky: Akutní úspěch výkonu – noninducibilita VT, byl zaznamenán u 48 pacientů (nutnost ablace více morfologií VT), v dalším sledování 8 pacientů zemřelo bez přímé souvislosti s provedeným výkonem, resp. došlo recidivě VT s nutností opakování výkonu (12) u jednoho pacienta byla k eliminace VT úspěšná až po superselektivní instilaci etanolu (balon 1.5mm) v terminálním větvení levé koronární tepny (RMS). Komplikace výkonu – hematom v třísle 1x, hemodynamická nestabilita vyžadující protrahovanou oběhovou podporu 1x.
Závěr: Systém dálkové magnetické navigace je účinným a bezpečným systémem ke katetrizační ablaci komorových tachykardií se strukturálním postižením srdce.
