PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Ortotopická transplantace srdce (OTS) je po splnění indikačních kritérií možností  léčby u pacientů v terminálním stádiu srdečního selhání. Častou pozdní komplikací v potransplantačním období bývá vaskulopatie štěpu. Intravaskulární ultrazvuk (IVUS) je zlatým standardem ke zhodnocení vaskulopatie.  Sirolimus patří do imunosupresivní terapie u pacientů po OTS a dle některých údajů by mohl zabraňovat vývoji vaskulopatie štěpu.
Cíl práce: Zhodnotit změny v IVUS obraze, především tloušťku endotelu a plochu stenosis area, u pacientů s prokázanou vaskulopatií štěpu po 12 měsíční léčbě sirolimem. Posoudit případné nežádoucí účinky terapie sirolimem.
Soubor a metodika:V období 4/2008 – 1/2009 bylo u 10 pacientů po OTS (věku 56,0 ± 10,4 let, s BMI 31,3 ± 6,4kg/m2) proveden IVUS a současně endomyokardiální biopsie (EMB) k histologickému hodnocení případné rejekce štěpu. Laboratorní odběry sledovaly především změny lipidového spektra a bezpečnost terapie.
Výsledky:Vyšetření po 1 roce podstoupilo 7 pacientů, 3 pacienti předčasně ukončili sledování pro nesnášenlivost sirolimu a byli konvertování zpět na původní imunosupresivum. Dle IVUS vyšetření nedošlo ke statisticky významnému poklesu v tloušťce endotelu (p=0,877). Mírná regrese plochy area stenosis byla zaznamenána, ale zlepšení nebylo staticky  významné (p=0,135). Taktéž nedošlo ke statisticky významnému zhoršení hodnot lipidového spektra. Před konverzí na sirolimus nebyla přítomna rejekce u žádného pacienta (EMB 8x grade 0, 2x grade IA). Po 1 roce terapie byly výsledky EMB 5x grade 0, 3x grade IA, 1x grade IB, 1x  rejekce grade IIIA.
Závěr: Nebyla prokázána hypotéza o poklesu tloušťky endotelu a plochy stenosis area u pacientů s vaskulopatií štěpu při terapii sirolimem. Podávání sirolimu bylo hodnoceno jako bezpečné a nedošlo ke zhoršení především námi sledovaného lipidového spektra. Limitací je  velikost souboru.