PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Non-kompaktní kardiomyopatie (LVNC) je určena hypertrabekularizací části levé komory (LK). Ta obligátně zasahuje apikální i střední segmenty boční (a/nebo zadní) stěny, nepostižena bývá vedle baze i (antero)septální oblast. Zpoždění začátku kontrakce vybraných segmentů LK oproti bazi mezikomorového septa lze při TDI kvantifikovat, je odrazem tzv. intraventrikulární delay LK (IVD).
Cíl: Porovnat IVD boční stěny LK u nemocných s dilatační (DKMP) a LVNC, zvlášť pro střední a pro bazální třetinu LK.
Metodika: Zařazeno bylo konsekutivně 11 nemocných s diagnózou LVNC a 12 nemocných s DKMP, všichni se sinusovým rytmem. Při TDI byl ve čtyřdutinové apikální projekci vzorkovací objem umístěn do středu stěny LK na čtyřech místech (mezikomorové septum bazálně a midventrikulárně, obdobně na boční stěnu bazálně a ve střední třetině. Čas od počátku kmitu QRS do začátku kontrakce v systole (TSM) byl pro každý ze čtyř segmentů určen jako průměr ze tří měření. Rozdíl hodnot TSM mezi bočním a septálním segmentem LK vyjadřoval IVD (v milisekundách). Tato hodnota byla porovnána mezi oběma soubory nemocných (soubor LVNC vs. soubor DKMP) na hladině statistické významnosti rozdílu p<0,05. 
Výsledky: Průměrná hodnota IVD činila pro bazi LK 46,1±15 ms  (LVNC) resp. 44,2±13 ms (DKMP) ns, pro střední segmenty LK 41,0±17 ms  (LVNC) resp. 44,1±13 ms (DKMP) ns.
Závěr: Nemocní s non-kompaktní kardiomyopatií nemají oproti nemocným s dilatační kardiomyopatií významnější opoždění kontrakce boční stěny v morfologicky postižené střední části ani v hypertrabekularizací nedotčené bazální části.