PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod:Rezistentní hypertenze je definována jako neschopnost dosáhnout cílové hodnoty TK(<140/90), při nejméně trojkombinaci antihypertenzní medikace obsahující diuretikum. Jedná se o běžný problém v klinické praxi, kterému je věnována v literatuře nedostatečná pozornost.

Soubor a metodika: Z kartotéky naší ambulance ke dni 10.11.2009 (ti pacienti, kteří v naší ambulanci klinicky vyšetření alespoň jednou během posledních dvou let od daného data) jsme vybrali ty pacienty, kteří užívají více než trojkombinaci antihypertenziv. Soubor těchto pacientů jsme podrobili analýze – sledovali jsme věk, BMI, komorbidity, antihypertenzní medikaci a výskyt sekundární hypertenze.

Výsledky: Z celkového počtu 1267 pacientů naší ambulance je hypertoniků 926, z toho resisterntních hypertoniků (na 4 - a více kombinaci) 178 (19.2%). Průměrný věk této skupiny je 68 let, průměrné BMI 30,5. Z komorbidit se vyskytují DM u 70(39,8%), HLP u 97(54,5%), ICHS u 84 (47,2%), stav po CMP u 31 (17,4%), renální insuficience u 23(12,9%) pacientů. V souboru užívá betablokátory 163 (91,6%), ACEI 126(70,8%), sartany 55(30,9%), diuretikum 174(97,8%), kalciový blokátor 165(92,7%),centrálně působící lék 70 (39,3%), urapidil 12 (6,1%), alfa blokátor 2 (1,1%) pacienti. Sekundární hypertenze se vyskytují u 28 pacientů souboru (15,7%) - převážně renoparenchymatozní hpyerternze, dále se vyskytují renovaskulární hypertenze, primární hyperaldosternonizmus a syndom spánkové apnoe.

Závěr: Práce analyzuje soubor rezistentních hypertoniků. V souboru je vysoká prevalence obézních pacientů a dalších kardiovaskulárních komorbidit. Naopak prevalence sekundární hypertenze je nižší než by bylo možno v souboru rezistentních hypertoniků očekávat.