PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

LöFFLEROVA ENDOKARDITIS VZNIKLÁ PŘI KOMPLETNÍ REMISI HYPEREOSINOFILNÍHO SYNDROMU A POKRAČUJÍCÍ LÉČBĚ IMATINIBEM Tématický okruh: Zobrazovací metody v kardiologii (echokardiografie, nukleární kardiologie, MRI, CT)
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 448


Václavík J.¹, Szotkowski T.², Hutyra M.³, Kozák J.⁴, Lukl J.⁵, Táborský M.⁶ ¹ Interní a kardiologická klinika, FN Ostrava, Ostrava, ² Hemato-onkologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, ³ I. interní klinika - Klinika kardiologie, FN, Olomouc, ⁴ Radiologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, ⁵ I. interní klinika - Klinika kardiologie, FN Olomouc, ⁶ I . interní klinika, FN, Olomouc
Popisujeme unikátní případ 32-letého muže s hypereosinofilním syndromem s prokázaným fúzním genem FIP1L1/PDGFRalfa. Kompletní klinická, hematologická a molekulární remise byla dosažena a trvá při medikaci 100 mg imatinib mesylátu denně. V době diagnózy zjištěné výrazné ztluštění apikální poloviny svaloviny levé komory po zahájení léčby imatinibem a warfarinem rychle regredovalo a při opakovaných echokardiografických kontrolách nebyl v srdečních oddílech detekovatelný žádný trombus. Po 28 měsících léčby imatinibem a 16 měsíců po vysazení warfarinu došlo ke vzniku Löfflerovy endokarditis s echokardiograficky i magnetickou rezonancí prokázanou endomyokardiální fibrózou a trombem velikosti 7x35 mm v hrotu levé komory (tenké šipky). Byl znovu nasazen warfarin a trombus vymizel během následujících 7 měsíců léčby, endomyokardiální fibróza přetrvává (tlusté šipky). Systolická i diastolická funkce levé komory zůstává po celou dobu sledování normální. Podobný průběh onemocnění nebyl dosud ve světové literatuře popsán. Doporučujeme, aby u všech pacientů s hypereosinofilním syndromem byly prováděny pravidelné echokardiografické kontroly, nebo lépe vyšetření srdce magnetickou rezonancí, a aby u nich byla zvážena dlouhodobá profylaktická antikoagulační léčba.