PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Rozsáhlé ortopedické výkony, jako je například totální endoprotéza kyčle, představují významný protrombotický stav jakožto reakci organizmu na poranění tkání. V kazuistice uvádíme příklad 63 letého pacienta, který prodělal akutní infarkt myokardu jako primomanifestaci ischemické choroby srdeční v časném perioperačním období po ortopedickém výkonu. Infarkt myokardu byl řešen urgentní perkutánní koronární intervencí pravé koronární tepny. Nicméně i přes podávání duální antiagregační terapie (kyselina acetylsalicylová a clopidogrel) došlo v důsledku protrombotického stavu po 9 dnech k subakutní trombóze ve stentu se vznikem re-infarktu myokardu. Agregometricky (test na kyselinu arachidonovou a ADP) byla potvrzena rezistence na kyselinu acetylsalicylovou a na clopidogrel. Z tohoto důvodu byla zahájena terapie prasugrelem s dobrým efektem na agregaci trombocytů. Při kontrolním vyšetření agregace trombocytů po 3 měsících byla prokázána již normální citlivost na kyselinu acetylsalicylovou s trvající dobrou účinností prasugrelu. Tato kazuistika ukazuje, že agregace trombocytů je dynamický děj, který je ovlivňován řadou faktorů, a různé mechanizmy vedoucí k protrombotickému stavu mohou přechodně snižovat účinek antiagregačních léků.