PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Většina pacientů s implantovaným kardioverterem-defibrilátorem (ICD) je indikována k zajištění proti tachyarytmickým epizodám se záložní stimulací VVI 40/min a jen menší část vyžaduje současnou antibradykardickou podporu. Významný podíl nositelů ICD je indikován také k antiarytmické léčbě, která se může stát problematickou v případě nežádoucích účinků antiarytmik, zejména u pacientů s jednodutinovým ICD.

Cíl: Kasuistika upozorňuje na možné nežádoucí účinky antiarytmik a poukazuje na problematiku antibradykardické stimulace u ICD.

Popis kasuistiky: Kasuistické sdělení popisuje případ 79letého pacienta s implantovaným jednodutinovým ICD pro symptomatické setrvalé komorové tachykardie (sKT) a současně zahájenou léčbu amiodaronem, jehož podávání bylo pro bradykardie záhy přerušeno. Současně bylo zahájeno telemetrické sledování systémem Home Monitoring© (HM), které ukázalo přetrvávající sklon k bradykardii, ale současně pokles podílu bradykardické stimulace. Nejspíše v důsledku nízké compliance byl po roce pacientem vysazen betablokátor s markantním vzestupem tepové frekvence (TF). V odstupu několika týdnů následovala hospitalizace pro sérii adekvátních šokových terapií při sKT. Do medikace byl navrácen betablokátor i amiodaron s plánem provedení radiofrekvenční katétrové ablace sKT. Pacient byl bez recidivy KT za 10 týdnů hospitalizován na psychiatrii, kde byla při progredující poruše chování diagnostikována těžká hypothyreóza až charakteru myxedémového komatu s nutností léčby na interní JIP. I přes zlepšení zdravotního stavu dochází následně k rozvoji respirační insuficience při konkomitantní pneumonii, která vedla k úmrtí na oddělení ARO.

Závěr: Antiarytmická léčba může být příčinou nežádoucích účinků, jejichž výskyt může komplikovat zdravotní stav pacienta vyžadující lékařskou intervenci. V konečném důsledku může mít fatální následky.