NOVÉ METODY PLICNÍ SCINTIGRAFIE V DIAGNOSTICE EMBOLIE DO PLICNICE | XVIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Scintigrafie plicní perfuze a ventilace patří mnoho let ke standardním zobrazovacím metodám u pacientů s podezřením na embolii do plicnice. V posledních letech je v této indikaci upřednostňována CT angiografie plicnice (CTPA), zejména je-li provedena na vícedetektorovém přístroji (MDCT).

Metody: Plicní scintigrafie je klasicky prováděna ve formě planárních (2D) obrazů a v této formě byly také stanoveny její diagnostické parametry. Rovněž při srovnání s MDCTPA byly použity planární obrazy. Planární obrazy však mají řadu nevýhod vyplývajících z techniky provedení – překrývání jednotlivých oblastí, nízký kontrast. To vede k velkému množství nediagnostických nálezů.

Výsledky: S větším rozšířením SPECT přístrojů v oboru nukleární medicína se také stále více zobrazuje plicní perfuze i ventilace tomograficky (3D). Základní výhodou tomografického zobrazení je vyšší kontrast obrazů a lepší topografie nálezů. Přitom diagnostické parametry SPECT zobrazení ve srovnání s planárním zobrazením jsou podstatně lepší (senzitivita i specificita přes 90%). Důsledkem je větší diagnostická jistota, takže nediagnostických nálezů je méně než 3%. Další zlepšení je možné díky novým hybridním kamerám (gamakamera spolu s CT v jedno gantry). Kombinace scintigrafie s nízkodávkovým CT má lepší parametry než MDCTPA a je doporučována jako metoda první volby. Senzitivita této kombinace je 97%, specificita je 100%. Základní výhodou této kombinace je jen malé zvýšení radiační zátěže a žádná zátěž z kontrastní látky.

Závěr: Modernizace přístrojů v nukleární kardiologii umožňuje mnohem přesnější diagnostiku embolie do plicnice než tomu bylo dosud při planárním (2D) zobrazení. Přitom se jen mírně zvyšuje radiační zátěž ve srovnání se samotnou scintigrafií a nepřidává se žádná zátěž z kontrastní látky.

NOVÉ METODY PLICNÍ SCINTIGRAFIE V DIAGNOSTICE EMBOLIE DO PLICNICE Tématický okruh: Nukleární kardiologie
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 228
Sdělení navržené do bloku Asociace/PS/OS: PS Nukleární kardiologie

Lang O.¹, Komorousová I.², Kuníková I.³, Kamínek M.⁴ ¹ ONM, Kardiol. klinika 3. LF UK, PMCD s.r.o. Praha a ON Příbram, a.s., Praha, ² Centrum nukleární medicíny, Praha, ³ Klinika nukleární medicíny, UK 3. LF a FNKV, Praha, ⁴ Klinika nukleární medicíny, FN, Olomouc
Úvod: Scintigrafie plicní perfuze a ventilace patří mnoho let ke standardním zobrazovacím metodám u pacientů s podezřením na embolii do plicnice. V posledních letech je v této indikaci upřednostňována CT angiografie plicnice (CTPA), zejména je-li provedena na vícedetektorovém přístroji (MDCT). Metody: Plicní scintigrafie je klasicky prováděna ve formě planárních (2D) obrazů a v této formě byly také stanoveny její diagnostické parametry. Rovněž při srovnání s MDCTPA byly použity planární obrazy. Planární obrazy však mají řadu nevýhod vyplývajících z techniky provedení – překrývání jednotlivých oblastí, nízký kontrast. To vede k velkému množství nediagnostických nálezů. Výsledky: S větším rozšířením SPECT přístrojů v oboru nukleární medicína se také stále více zobrazuje plicní perfuze i ventilace tomograficky (3D). Základní výhodou tomografického zobrazení je vyšší kontrast obrazů a lepší topografie nálezů. Přitom diagnostické parametry SPECT zobrazení ve srovnání s planárním zobrazením jsou podstatně lepší (senzitivita i specificita přes 90%). Důsledkem je větší diagnostická jistota, takže nediagnostických nálezů je méně než 3%. Další zlepšení je možné díky novým hybridním kamerám (gamakamera spolu s CT v jedno gantry). Kombinace scintigrafie s nízkodávkovým CT má lepší parametry než MDCTPA a je doporučována jako metoda první volby. Senzitivita této kombinace je 97%, specificita je 100%. Základní výhodou této kombinace je jen malé zvýšení radiační zátěže a žádná zátěž z kontrastní látky. Závěr: Modernizace přístrojů v nukleární kardiologii umožňuje mnohem přesnější diagnostiku embolie do plicnice než tomu bylo dosud při planárním (2D) zobrazení. Přitom se jen mírně zvyšuje radiační zátěž ve srovnání se samotnou scintigrafií a nepřidává se žádná zátěž z kontrastní látky.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA