PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

DOCHÁZÍ KE ZMĚNĚ AKTIVITY MATRIXOVÝCH METALOPROTEINÁZ A JEJICH TKÁŇOVÝCH INHIBITORŮ PŘI AKUTNÍ BUNĚČNÉ REJEKCI U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI SRDCE?
Tématický okruh: Transplantace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 254
Hude P.1, Tomandl J.2, Špinarová L.3, Krejčí J.3, Ozábalová E.4, Němec P.5, Sirotková A.6

1 I. Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny a LF MU, Brno, 2 Biochemický ústav, LF MU, Brno, 3 I. Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, Brno, 4 I.Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, Brno, 5 Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, FN u sv.Anny, Brno, 6 Patologicko-anatomický ústav, FN u sv.Anny, Brno


Úvod:Za fyziologických okolností je rovnováha mezi matrixovými metaloproteinázami (MMPs) a jejich tkáňovými inhibitory (TIMP). Zvýšená aktivita MMP je popisována u patologických stavů kardiovaskulárního systému, včetně rejekce štěpu.
Cíl:Stanovit sérové hladiny  MMP-2,MMP 9 a TIMP-1 u pacientů po srdeční transplantaci (OTS) a porovnat je dle  stupně rejekce štěpu a výsledků echokardiografického vyšetření.
Soubor a metodika: Celkově jsme zhodnotili 37 endomyokardiálních biopsií( EMB) a vytvořili 2skupiny ( A:grade 0 a IA, n= 27; B: grade IB, n= 10). Celkově byly EMB provedeny u 30 pacientů  4-6 měsíců po OTS na standartní imunosupresivní terapii.Tenýž den provedeno echokardiografické vyšetření a odběr vzorku krve ke stanovení hladin MMP-2,9 a TIMP-1.Sérové hladiny MMP-2,9 a TIMP-1 byly stanoveny metodou ELISA. Stupeň rejekce z EMB hodnocen podle ISHLT klasifikace.
Výsledky: Průměrný věk pacientů v obou skupinách byl srovnatelný ( A: 50,6± 8,4 vs. B: 53,2± 3,3 roků). Při srovnání obou skupin nevykazovaly sérové hladiny MMP-2,9 a TIMP-1 statisticky významný rozdíl-viz.tab.Také hodnota ejekční frakce levé komory (EFLK) a tloušťka interventrikulárního septa (IVS) při porovnání skupiny A a B prokázaly statisticky nevýznamný rozdíl -viz tab.Ke statistickému zpracování byl použit Mann-Whitneyuv test.

EMB
(grade)

      MMP-2
    (ng/ml)
  MMP-9
 (ng/ml
  TIMP-1
 (ng/ml)
  EF LK
(%)
    IVS
    (mm)
0+IA   227,4 ± 41,8  57,6 ± 45,3  140,3 ± 36,8  58,1 ± 4,6  14,3 ± 1,7
 IB  216,9 ± 23,6 56,8 ± 37,9   117,1 ± 30,2  56,2 ± 4,5  14,8 ± 1,2
 p  ns  ns  ns  ns  ns
Závěr: Naše výsledky ukazují, že nedošlo k nárůstu či poklesu hladin MMP-2,9 a TIMP-1 u pacientů s  difuzní mírnou akutní rejekcí ve srovnání s pacienty bez rejekce.Limitací naší práce  bylo malé množství vzorků ve skupině B a nepřítomnost pacientů s EMB  hodnocenou vyšším stupněm akutní buněčné rejekce.