PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

KATETRIZAČNÍ ABLACE FIBRILACE SÍNÍ A SÍŇOVÝCH TACHYKARDIÍ U NEMOCNÝCH S PLICNÍ HYPERTENZNÍ: PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ KLINICKÉ STUDIE
Tématický okruh: okruh
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 31

Havránek Š.1, Skála T.2, Wichterle D.3, Reichenbach A.4, Fingrová Z.1, Dusík M.1, Jansa P.1, Řídel Z.1, Kautzner J.4, Linhart A.1

1 II. interní klinika, VFN Praha, Praha, 2 I. Interní klinika, FN OL, Olomouc, 3 Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, 4 Klinika kardiologie, IKEM, Praha


Úvod: Fibrilace síní (AF) a síňové tachykardie (AT), včetně flutteru síní I. typu (AFL), jsou známou komplikací u nemocných s plicní hypertenzí (PH). Optimální léčba AF / AT u nemocných s PH nebyla doposud stanovena. Cílem sdělení je zhodnotit klinický efekt rozdílných strategií katetrizační ablace (CA) pro symptomatickou AF / AT u nemocných s prekapilární či kombinovanou PH.
Metody: Provedli jsme průběžnou analýzu pokračující randomizované klinické studie, které se účastní tři centra v ČR. Porovnáván je efekt selektivní CA klinické tachyarytmie (větev A) a komplexní CA rozšířené o ošetření dalšího arytmogenního substrátu (větev B). Primárním end-pointem je dokumentovaná recidiva tachyarytmie za >3 měsíce od výkonu bez antiarytmické léčby.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 77 nemocných (53 % mužů; věk: 72±9 let). Klinická tachyarytmie byla AF, AFL nebo jiná AT u 45, 21 a 11 pacientů. Do větve A a B bylo randomizováno 39 a 38 pacientů. Alespoň částečný follow-up má 67 (87 %) nemocných (36 a 31 ve větvi A a B). U těchto pacientů nebyl doposud zaznamenán významný rozdíl ve výskytu primárního end-pointu: 16 (45 %) vs 12 (40 %) pacientů ve větvi A a B. Výskyt sekundárních end-pointů (pokračování antiarytmické léčby, akutní ošetření nebo neplánovaná hospitalizace pro tachyarytmii, reablace, úmrtí) je mezi skupinami rovněž srovnatelný. Výskyt primárního end-pointu je významně nižší u nemocných, u nichž je klinická tachyarytmie AFL nebo jiná AT (n = 27) oproti nemocným s AF (n = 40) bez ohledu na léčebnou strategii: 5 (19 %) vs 23 (58 %), p = 0.002.
Závěr: Z dostupných dat vyplývá, že extenzivní přístup při ošetření AF / AT u nemocných s prekapilární či kombinovanou PH nepřináší klinicky lepší výsledek oproti CA omezené na léčbu klinické tachyarytmie. U nemocných s AF a PH se jeví klinická účinnost CA bez podpory antiarytmik nízká.