Úvod: Radiofrekvenční ablace (RFA) fibrilace síní (FiS) vyžaduje delší dobu procedury a velké množství dodávané ablační energie, což bývá pro pacienta bolestivé. Pro úspěšnost procedury i pro prevenci komplikací je důležité udržovat adekvátní úroveň analgosedace.
Cíl: Porovnat subjektivní účinnost ekvianalgetických dávek fentanylu a nalbufinu jako intravenózních analgetik při RFA FiS, množství zaznamenaných komplikací při podávání těchto léků a zhodnotit spokojenost operatéra s jejich analgetickým účinkem.
Metody a výsledky: Do studie bylo konsekutivně zařazeno celkem 100 pacientů, kteří byli v poměru 1:1 randomizováni na skupinu, jíž byl podán při RFA fentanyl (FEN, prům. věk 66,7 ± 8,1 let) a skupinu, jíž byl podán nalbufin (NAL, prům. věk 64,6 ± 8,2 let). Průměrná dávka fentanylu byla 0,21 ± 0,2 mg a nalbufinu 22,7 ± 5,8 mg. Průměrná doba výkonu činila ve FEN skupině 100 ± 22 min a v NAL skupině 102 ± 26 min (p = 0,78). Počet RF aplikací a délka aplikace RF energie ve FEN a NAL skupině pak byly také porovnatelné (67 ± 23 vs. 64 ± 22, p = 0,46, resp. 1571 ± 552 s vs. 1775 ± 2036 s, p = 0,50). Průměr subjektivně vnímané bolesti ve skupinách FEN a NAL na vizuální analogové škále (VAS) činil ve FEN skupině 5,4 ± 2,5 a v NAL skupině 5,1 ± 2,2 (p = 0,59). Operatérem hodnocený analgetický účinek na škále od 1 do 5 byl také v obou skupinách podobný (1,7 ± 0,7 ve FEN vs. 1,8 ± 0,8 v NAL, p = 0,92). Ve FEN skupině byly zaznamenány vážnější nežádoucí účinky (hypotenze, útlum dechového centra). Nejčastějším nežádoucím účinkem v NAL skupině bylo pocení.
Závěr: Opiodní analgetika fentanyl i nalbufin se zdají být jak pro pacienty, tak i pro operatéra velmi účinnou a bezpečnou alternativou analgosedace během RFA FiS. Fentanyl však přináší častější výskyt hypotenze a útlumu dechového centra.
