Kardiální resynchronizační léčba (CRT-D/P) je zavedená a doporučená terapie pro symptomatické pacienty se srdečním selhání. V poslední době se zdá, že stimulace převodního systému je vhodná alternativa k CRT-D/P.
V běžné praxi je preferenčně využívaný levostranný přístup (levá podklíčková žíla). Pokud jsou anatomie nebo jiné okolnosti nepříznivé, přistupuje se k implantaci zprava. Je předpokládáno, že pravostranný přístup je složitější k implantaci a nese s sebou více komplikací.
Z našeho souboru dat jsme porovnávali, zda se implantace zprava/zleva bude významně lišit.
Výsledky prospektivní studie jednoho centra. Bylo zahrnuto 92 pacientů (75 % mužů). U 52 pacientů byla provedena implantace z levé strany (skupina A), u 40 pacientů z pravé strany (skupina B). Implantace byla úspěšná u všech pacientů, nepozorovali jsme žádnou iatrogenní komplikaci. Indikace pro implantaci převodního systému byly obdobné v obou skupinách. Vstupní průměrná EF LK byla 34,7 ± 13,27 % ve skupině A, ve skupině B 30,4 ± 7,33 % (p = 0,29). Průměrný věk 70,4 ± 10,25 let ve skupině A, 70,9 ± 6,92 let ve skupině B (p = 0,87).
Délka výkonu 49,8 ± 21,5 min ve skupině A, zprava 38,0 ± 15,9 min (p = 0,072). Rentgenový čas 6,9 ± 4,3 min vlevo versus 8,3 ± 5,57 min vpravo.
Dále jsme měřili rozdíl v šířce QRS komplexu před a po implantaci. Relativní rozdíl byl ve skupině A 23,3 ± 11,6 %, ve skupině B 26,5 ± 10,5 % (p = 0,40). Nebyl signifikantní rozdíl v parametrech stimulace (měřeny hned po výkonu).
Z našich dat vyplývá, že není signifikantní rozdíl v implantaci vpravo oproti vlevo jak stran z efektivity, tak stran komplikací. Nebyl pozorován ani rozdíl v délce výkonu.
