Cíl: Prostá izolace plicních žil (IPŽ) bývá nedostatečná v léčbě dlouhodobé perzistentní FS (DPFS). Ablace cílená na ukončení FS a intermediárních síňových tachykardií (AT) umožňuje poznání arytmogenních zdrojů udržujících DPFS. Cílem bylo zhodnocení těchto zdrojů DPFS v ablační studii srovnávající dvě metody mapování.
Metodika: V prospektivní randomizované studii se srovnávalo mapování multipolárním katétrem Pentaray (Skupina 1; n=85) vs. ablačním katétrem (Skupina 2; n=87). Ve skupině 1 byly využit multipolární katétr k identifikaci specifických elektrogramů při běžící FS, resp. k rychlému remapování lokalizovaných zdrojů intermediárních AT. Jinak byla metodika mapování a stupňované ablace s cílovými momenty shodné (katétr Navistar ST/SF, chlazení 12 ml, 30 W, ablační index 350-450, IPŽ, blokády 3 linií, ideálně obnovení SR ablací.
Výsledky: Ve skupině 1 vs. 2 byla ukončena FS ablací přímo do SR u 9 (13%) vs. 7 (10%), resp. do intermediární AT u 61 (87%) vs. 61 (80%) pacientů. SR byl nakonec obnoven ablací u 54 (64%) vs. 46 (53%) pacientů (p=0,46). Přímá terminace FS do SR nastala při IPŽ (0 vs. 1), při ablaci jiných zdrojů v LS (4 vs. 2), při izolaci koronárního sinu (1 vs. 0) a při ablaci v pravé síni (PS) (4 vs. 4). Z pacientů s konverzí FS do AT se vyskytly lokalizované zdroje AT u 44 (72%) vs. 43 (70%) pacientů, přičemž v PS u 17 (28%) vs. 15 (25%) pacientů. Celkem bylo zaznamenáno 106 vs. 102 zdrojů AT (1,7/pacienta), z toho 64 vs. 62 lokalizovaných (20 vs. 17 v PSi) a 42 vs. 40 makroreentry AT (perimitrální, roof-dependentní a typický flutter). Byl trend k častějšímu neukončení AT ve skupině 2 (9 vs. 16; p=0,17)
Závěr: Prostá IPŽ měla při terminaci DPFS minimální význam, většina obnovení SR ablací se děje přes ≥1 intermediárních AT, lokalizované zdroje AT převažují na reentry a jejich výskyt v PS dosahuje prakticky 30%.
